Video a zvuk
Budoucnost - stáhnout mp3
Můžeme si položit oprávněnou otázku, kam by měl v budoucnu směřovat další vývoj. Důležitý je podmiňovací způsob „by měl“, neboť předpovídat budoucnost je ošemetné. Nicméně existují určité zákonitosti, v jejichž rámci vývoj probíhá.
Jednou takovou zákonitostí je, že vývoj neprobíhá kontinuálně, ale ve střídajících se obdobích aktivity a klidu. Vidíme to jasně na vývoji našeho kosmického systému. Velké Manvantary jsou období vývojové aktivity, mezi nimi jsou období vývojového klidu – bývá zvykem je nazývat Velká Pralaya. Už víme, že nyní se náš kosmický systém nachází ve čtvrté Velké Manvantaře, tj. ve čtvrtém období vývojové aktivity, které nazýváme Sluneční soustava.
Další zákonitostí je, že střídající se vývojová období aktivity a klidu neběží stále kupředu, ale odehrávají se v cyklech podobně jako například tóny hudební oktávy – ta obsahuje sedm tónů plus osmý tón jako začátek další oktávy. Během jednoho vývojového cyklu dojde k završení určitého vývojového cíle. V našem kosmickém systému platí, že jeden vývojový cyklus obsahuje sedm vývojových období.
Cílem existence našeho kosmického systému je vývoj člověka v souladu s Boží ideou nové bytosti duchovní hierarchie, která má svobodnou vůli a dokáže ji vědomě a správně využívat. K naplnění tohoto vývojového cíle tedy bude třeba celkem sedmi vývojových období. Sluneční soustava je přitom teprve čtvrtým vývojovým obdobím z celkem sedmi. Před námi by proto měla být ještě tři další vývojová období neboli tři další Velké Manvantary. Jinými slovy po zániku Sluneční soustavy by měly postupně vzniknout ještě další tři kosmické systémy, ve kterých bychom se měli dále vyvíjet.
Tyto předpokládané budoucí kosmické systémy bývá zvykem nazývat Nový Jupiter (5. Velká Manvantara), Nová Venuše (6. Velká Manvantara) a Vulkán (7. Velká Manvantara). Tyto názvy nemají nic společného s kosmickými tělesy dnešní Sluneční soustavy.
V předchozích třech vývojových obdobích se náš kosmický systém postupně zahušťoval od původně tepelného charakteru Starého Saturnu až po hmotný fyzický svět, ve kterém žijeme dnes. V budoucích třech vývojových obdobích by náš kosmický systém měl postupně opět nabývat řidších skupenství až po tepelný charakter budoucího Vulkánu. Největší hustoty ze všech sedmi vývojových období tedy dosahuje naše Sluneční soustava.
V předchozích třech vývojových obdobích (tedy Starý Saturn, Staré Slunce, Starý Měsíc) jsme získali a postupně vyvinuli své první tři nehmotné články – fyzické tělo, éterické tělo a astrální tělo. Ve Sluneční soustavě, tj. na zde Zemi, jsme sestoupili až na hmotnou úroveň vývoje; získali jsme čtvrtý článek JÁ. To v sobě v zárodečné podobě zahrnuje ještě tři další duchovní články – „Vyšší Já“ (Manas), „Duchovní Já“ (Buddhi) a „Duchovní člověk“ příp. zkráceně „Duch“ (Atma). V následujících třech vývojových obdobích (tedy Nový Jupiter, Nová Venuše, Vulkán) bude naším úkolem – pokud se pro to rozhodneme – tyto duchovní články postupně probudit a vyvinout: Na Novém Jupiteru „Vyšší Já“ (Manas), na Nové Venuši „Duchovní Já“ (Buddhi) a na Vulkánu „Ducha“ (Atma).
Následující obrázek schematicky ilustruje celý vývojový cyklus člověka a s ním kosmického systému, který je nositelem našeho vývoje:
Už víme a zopakujme si, že v souladu s Boží ideou se má člověk vyvinout v novou bytost duchovní hierarchie, která má svobodnou vůli a dokáže ji vědomě a správně využívat. Jenže – kdo přemýšlí, ten si musí zákonitě položit otázku: „PROČ?“
Zkusme najít odpověď následující úvahou. V příběhu o Stvoření jsme prve uvedli, že vývoj člověka zahájily vysoké duchovní bytosti vůle neboli Trůnové tím, že vytvořily mocný impuls vůle, který uvedl do pohybu celý sedmidílný cyklus vývoje. Tento vývojový cyklus jednou skončí – právě jsme si to ukázali. A co potom? Aby mohla pokračovat existence, bude muset začít další cyklus vývoje. Jak? Asi nějak podobně, jako ten náš. Kdo jej uvede do pohybu? Budou to muset být bytosti, které mají svobodnou vůli a dokážou ji vědomě a správně využívat!
My už teď víme, o jaké bytosti se jedná…
