Video a zvuk
Narození - stáhnout mp3
„Duch, který dal prostřednictvím ideje vzniknout louce, je věčný, zatímco fyzická louka vyroste každý rok jiná.“ Je to zřejmé… Ale co když to neplatí jenom pro louku? Co když si můžeme dovolit vyslovit tento výrok i takto:
„Duch, který dělá člověka člověkem, je věčný, zatímco hmotné fyzické tělo člověka je každý život jiné“ neboli „‘Jiskra‘ ducha, lidská individualita, je věčná; postupně se navrací do hmotných fyzických těl“.
Pokusme se tuto možnost ihned nezavrhnout, a naopak ji rozvinout:
„Jiskra“ ducha, individualita, která byla součástí dříve zemřelé lidské bytosti, zatím prodlívá ve světě ducha. Některé prožitky a události uplynulého života po sobě zanechaly – řekli bychom – „otevřené účty“, resp. nerovnováhy … tj. věci, které měly být udělány, řečeny, nějak vyrovnány, avšak nebyly, a naopak.
Právě se začal vyvíjet nový človíček, ještě je ve stavu embrya. V dané „jiskře“ ducha, individualitě prodlévající v duchovním světě, vzniká neodolatelná potřeba vrátit se na „místo činu“, tedy do hmotného fyzického těla, a vyrovnat nerovnováhy. Vydá se proto na pomyslnou cestu zpět k fyzické sféře, až se spojí s tělem nově vznikajícího človíčka, ještě embrya, a stává se jeho JÁ – „jiskrou“ ducha v tomto novém těle… Až se dítko narodí, začne postupně projevovat určité dovednosti a vlastnosti, nad kterými bude rodina možná žasnout, „kde se to to mrně naučilo“. Jenže to dítko prostě nezačíná od nuly. Začíná zhruba tam, kam coby duchovní individualita naposledy došlo. Schematicky to ilustruje následující obrázek:
Síla, která pudí „jiskru“ ducha – lidskou individualitu – z duchovního světa zpět do lidského těla, je dána univerzálně platným zákonem příčiny a následku. Jedná se o nutnost, realizovat následky dřívějších příčin, a to v té sféře, kde vznikly. Lidská individualita má proto v duchovním světě potřebu či touhu, vrátit se do fyzické sféry a prožít situace a vykonat skutky v souladu se zákonem příčiny a následku. Souhrn těchto budoucích situací a skutků bývá nazýván karmický dluh nebo krátce karma. Karma není „trest“, jak bývá někdy vnímána. Karma je realizací následků dřívějších příčin a je tedy hnací silou … motivuje nezastavit se, být v pohybu, vyvíjet se. Zákon příčiny a následku, resp. karma, je „motorem“ vývoje.
„Jiskry“ ducha, individuality, se tedy opakovaně inkarnují do hmotných fyzických těl. Přitom se propojí se vznikajícími články nového těla – především s astrálním tělem, a jeho prostřednictvím i s éterickým a s hmotným fyzickým tělem. Do nového života si přinášíme dosud nashromážděný extrakt z dřívějších prožitků, zkušeností a schopností. A přinášíme si také řádku životních, říkáme též karmických, úkolů a možností s cílem pracovat na vyrovnání dříve způsobených nerovnováh. Do našeho života se to zpravidla promítne podobně, jako se do nového dne zpravidla promítá to, co jsme dělali a jak jsme žili do včerejška. Náš život nezačíná v bodě nula.
Nejsme tedy pouze tělo, na které se dá sáhnout. Jsme „jiskra“ ducha, duchovní individualita, která se coby JÁ opakovaně inkarnuje do hmotných fyzických těl.
Na člověka tak můžeme pohlížet jako na „obyvatele tří světů“. Hmotné fyzické tělo, které jsme obdrželi od rodičů, nás zakotvuje v étericko-fyzické sféře, tedy „dole“ na Zemi. „Jiskra“ ducha v nás nám připomíná, odkud jsme přišli a kam se zase vrátíme. Duše z nás dělá individuálně vnímající a cítící bytost, a je jakoby spojkou mezi světem „nahoře“ a světem „dole“.
