Video a zvuk
Vývoj člověka na Zemi - stáhnout mp3
Příběh člověka na Zemi začal, když „Elohim tvořili nebe a zemi“. Co to konkrétně znamená? Elohim převzali Boží ideu člověka, na jejímž základě byl člověk vyvíjen už od Starého Saturnu. Ta byla předchozím dlouhým vývojem již dostatečně „vypilována“. Promítli ji přibližně do prostoru zatím nehmotné vznikající Země. Vytvořili tak konkrétní astrální obraz, kosmickou předlohu, člověka. Hebrejské učení Kabala dalo této kosmické předloze člověka dodnes používaný název Adam Kadmon. Následující obrázek jej ilustruje v představě Leonarda da Vinci:
Tvůrčím působením Elohim a dalších bytostí se zpočátku vyvinuly zatím nedokonalé lidské organismy, skládající se z astrálního, éterického a fyzického těla. Tyto první primitivní lidské články byly neviditelné a zatím nehmotné.
Působením Elohim a dalších bytostí byla tehdy ještě nehmotná Země rozdělena na dva útvary – ze Země byl vyčleněn nehmotný předchůdce dnešního Měsíce. Na Zemi tak byla vytvořena rovnováha mezi duchovními silami přicházejícími ze Slunce a silami určité strnulosti, vycházejícími z Měsíce.
Elohim svým tvůrčím působením připojili do vznikajících lidských organismů zárodek čtvrtého článku – JÁ. Tím jsme se stali lidmi v dnešním smyslu, byť zatím nehmotnými.
Přibližně ve stejné době se naši vznikající lidští předchůdci postupně rozdělili na dvě skupiny podle toho, zda na ně více působily síly Slunce nebo síly Měsíce. Z dosud oboupohlavní vznikající bytosti se tak vyvinula dvě pohlaví – ženské a mužské. Bible o tom ve starozákonním příběhu Genesis uvádí:
„Elohim stvořili člověka ke svému obrazu, k obrazu Božímu stvořili jej:
Jako muže a ženu stvořili je.“
(Genesis 1, 27)
Spolu s houstnoucí Zemí začalo vznikat nejdříve plynné, později rosolovité hmotné lidské tělo. Zatím ještě nebylo nijak podobné tomu dnešnímu. I o tomto vzniku člověka hovoří starozákonní biblický příběh Genesis:
Tenkrát, když Hospodin Bůh učinil zemi a nebe, na zemi ještě nebylo žádné polní křoví a nerostly žádné polní byliny. Hospodin Bůh na zem ještě nesesílal déšť a nebyl ani člověk, který by obdělával půdu. Ze země však vystupovala pára a zavlažovala celý zemský povrch. Hospodin Bůh pak z prachu země zformoval člověka a do jeho chřípí vdechl dech života. Tak se člověk stal živou bytostí.
(Genesis 2, 4-7)
Hmotné tělo vznikajícího člověka se dále zahušťovalo a vyvíjelo. Rozvíjela se schopnost používat myšlení, která byla člověku zpřístupněna prostřednictvím zárodku JÁ. Tím jsme se velkým okruhem dostali zpět k době kamenné, se kterou jsme začali, a ve které se asi před 3 miliony let začal psát příběh Člověka zručného (neboli Homo habilis), kterého již známe ze školních učebnic…
Ohlédneme-li se zpět na celý předlouhý vývoj člověka od počátku Starého Saturnu, vidíme, že vývojově nestarší je naše fyzické tělo, následuje éterické tělo, po něm astrální tělo a vývojově nejmladší je JÁ. Hmotné fyzické tělo je proto to nejvyvinutější a nejdokonalejší, co máme. Naopak JÁ je teprve v počátcích svého vývoje.
Připomeňme si, že Boží ideou člověka je nová bytost duchovní hierarchie, která má svobodnou vůli a dokáže ji vědomě a správně využívat. Aby se tomu člověk naučil, musela nám být dána možnost se rozhodovat. Kromě bytostí duchovní hierarchie, jejichž úkolem bylo člověka vést, byl a je proto člověk vystaven ještě vlivu dalších dvou skupin duchovních bytostí, které jsou mimo duchovní hierarchii. Jejich působení odvádí člověka jedním nebo druhým směrem od zamýšleného vývoje. Proto také bývají obě tyto skupiny bytostí označovány souhrnným názvem odpůrčí bytosti nebo též odpůrčí síly. Výzvou pro nás lidi a lekcí naší svobodné vůle je to rozpoznat a jednomu ani druhému nepodlehnout. Naším úkolem je překonávat působení odpůrčích sil a aktivně se snažit nabývat sílu středu – vzápětí se k ní vrátíme.
