Video a zvuk
Zamyšlení - stáhnout mp3
Život každého z nás se ubírá v určitých „kolejích“: Obvykle se pohybujeme na určitém území, obvykle chodíme do práce X a vykonáváme tam povolání Y, obvykle se staráme o své děti atd. Kdybychom tyto své typické životní postupy vylíčili někomu úplně cizímu, byl by tento člověk zpravidla s určitou přesností schopen odhadnout, jak se asi bude vyvíjet náš život zítra a v následujících dnech … obvykle podobně, jako tomu bylo dosud (výjimky potvrzují pravidlo). Byť zítra bude úplně nový den, naše životní náplň v něm bude typicky dosti ovlivněná tím, jak se do dneška ubíral náš život.
Přestože zítra bude úplně nový den, nebudeme v něm život začínat od nuly– náš život bude ovlivněn tím, jak jsme žili a co jsme dělali dosud. Přitom tato životní náplň bude naše a bude více či méně jiná než životní náplň souseda, obyvatele druhého konce republiky nebo australského farmáře. A pokud by se soused i australský farmář nastěhovali do našeho bytu, i tak by běh jejich života v příštích dnech nebyl shodný s naším. Ano – to, co jsme do dneška prožili a dělali, do jisté míry ovlivňuje to, kudy se bude od zítřka ubírat náš život.
Přenesme si tuto úvahu na nový život čerstvě narozených človíčků. Mohou se narodit třeba v jednom městě i v jednom domě, být děti jedněch rodičů a být stejně vychováni. Přesto bývá již od útlého věku zřejmé, jak jsou to odlišné osobnosti a jaké mají odlišné vlohy i charakter. Také jejich životní dráhy často naberou různý směr. Tyto a podobné věci nás mohou vést k tomu, že si začneme klást otázky jako „Čím to je způsobeno?“, „Jak je to možné?“ apod. A vzpomeneme si i na příklady: „Jak mohl Leonardo Da Vinci vyniknout v tolika oborech lidské činnosti?“, „Jak je možné, že Mozart byl už v pěti letech klavírním a houslovým virtuózem?“, Čím to, že …“ atd. Třeba dojdeme až tak daleko, že se začneme zamýšlet nad tím, zda neexistuje nějaká podobnost mezi novým životem čerstvě narozeného človíčka a prve uvedeným příkladem nového dne…
Nemohlo by to být tak, že podobně, jako nezačínáme „od nuly“ nový den, tak nezačíná „od nuly“ ani náš život? Čím déle a hlouběji se touto myšlenkou začneme zabývat, tím více budeme docházet k závěru, že běh našeho života nezačíná při našem narození od nuly, podobně jako nezačínáme od nuly každý den ráno. Ale kde tedy při narození začínáme? Pokusme se ještě o jedno zamyšlení, trochu poetické…
Je příjemné letní ráno, a právě jdeme po louce plné květů. Tu a tam se ještě třpytí křišťálové kapky rosy. Slunce teprve začíná hřát. Ani nevíme proč, zastavíme se. Tím jako by se na chvíli zastavil i čas. V klidu vnímáme toto zákoutí přírody. Začneme mít dokonce dojem, jako bychom s tou krásou okolo začali srůstat. Vynoří se zvláštní pocit sounáležitosti. Hlavou vám bezděčně prolétnou vzpomínky na školní léta, když jsme se také takhle toulávali po loukách, a možná jen povzdychneme nad tím, že už jsme dávno zapomněli, jak se která rostlina jmenuje. Pozorujeme harmonii okolo sebe a po chvíli zaregistrujeme, že se odněkud z hlubin naší mysli začínají vynořovat myšlenky: „Každý rok na louce vyroste nová tráva a nové květiny“. „Přesto, že to není tatáž louka jako loni, je ta louka vlastně stále stejná“.
Fyzická louka vyroste každý rok znovu jiná.
Ale ta louka má v sobě něco trvalého, nadčasového.
Je to idea louky, která zůstává stejná – trvalá a nadčasová.
Duch, který dal prostřednictvím ideje vzniknout louce, je trvalý a nadčasový – věčný.
Naše rozjímání přeruší zvuk tryskáče kdesi nad námi. Trhneme sebou, trochu vyjeveně se rozhlédneme, a tím zaplašíme myšlenky, které se nám právě honily hlavou. Podivíme se, co nás to napadlo, zacloníme si oči, a začneme zkoumat oblohu, co že to je za letadlo…
