Této sekci porozumíte snadněji, když nejdříve zvládnete Prvních 21 kroků.

Cvičení pro ovládání myšlení

Video a zvuk

Kapitoly:
00:00 Úvod – oč se jedná?
05:10 Jak provádět cvičení
19:05 Rozšiřující informace
Cvičení pro ovládání myšlení – stáhnout mp3

Oč se jedná

Cílem cvičení pro ovládání myšlení je zvědomit si běh svého myšlení a vůlí ovládat své myšlení směrem, kterým chceme, aby se ubíralo – tedy aby (zpočátku aspoň během cvičení) myšlení neběželo nahodile nebo jen na základě vnějších podnětů. Jinými slovy myslet myšlenky, které já chci, a v pořadí, v jakém já chci. Své myšlení tím dostáváme pod kontrolu, soustředíme je a udržujeme je na věcné úrovni. Tím se ukotvujeme pevně na zemi. Ovládat své myšlenky je i projevem uvědomění a zodpovědnosti vůči okolí. Myšlenky jsou totiž reálné síly. Vysíláme-li vůči někomu ošklivé myšlenky, škodíme mu. Jsme ale podřízeni působení zákona příčiny a následku neboli karmy, takže to, co ošklivými myšlenkami někomu jinému pošleme, se nám dříve či později vrátí jako bumerang. Tím, že jsme bdělí a stáváme se pozorovateli i aktéry svého myšlení, je současně pozvedáme na úroveň živého (živoucího) myšlení. To je myšlení z vlastní vůle, bez smyslových podnětů, a jeho orgánem je srdeční čakra a srdce. Vytváříme tak základ pro to, abychom v životě dokázali využívat jak hlavu, tak srdce, a to co možná v harmonické souhře. Rozvíjíme i svou schopnost vnímat jemněji a citlivěji své fyzické tělo. Souhrnně vyjádřeno, hlavním zaměřením tohoto cvičení je MYŠLENÍ.

Jde o to, cvičit se v ovládání svého myšlení tak, aby se myšlenky řídily naší vůlí, a aby se odvíjely logicky a v souladu s realitou. Tedy aby myšlenky vznikaly v našem vědomí méně a méně nahodile nebo jako pouhá odezva na vnější podněty nebo na vnitřní pocity. Při cvičení je proto třeba koncentrovaně pozorovat běh svého myšlení, abychom si co nejdříve všimli a zareagovali, když se myšlenky rozběhnou jinam, než chceme. Podobně během dne jde o to, být vůči svému myšlení bdělí – když se myšlení někam samovolně rozběhne a všimneme si toho, vrátíme je zpět.

Než s cvičením začnete, dopřejte si aspoň měsíc času na osvojení si předchozího životního principu Chyba jako příležitost, jak je popsáno v sekci Postupný rozběh.

Jak na to

Cvičení pro ovládání myšlení provádíme pravidelně* 1x denně, ideálně ráno. Potřebujeme asi 5 minut času.
*) Obzvláště u tohoto cvičení je pravidelnost velice důležitá.

Než začneme, rozhodneme se, na co dnes budeme myslet. Musí se jednat o nezajímavý bezvýznamný jednoduchý předmět, který je lidským výtvorem (tedy nikoliv přírodním). Myslet na takový předmět je nezáživné, a to je přesně cílem. Nutí nás to zmobilizovat sílu a vůli, abychom své myšlení přiměli se na takový nudný předmět soustředit. Pro inspiraci si jako příklady vhodného předmětu uveďme:

zápalky, párátko, tužka, pastelka, propiska, hrnek, náplast, kartáček na zuby, jehla, špendlík, svíčka, lžíce, lžička, vidlička, nůž, kancelářská sponka, gumička do vlasů, útržek papíru, hřebík, šroubek, brýle, kniha, židle, ručník apod.

Cvičení probíhá tak, že po dobu asi 5 minut (postupně můžeme cvičit i déle) soustředíme své myšlení na tento předem zvolený předmět. Zavřeme oči a věnujeme chvilku tomu, že si zvolený předmět představíme, jako by byl skutečně před námi. Silou vůle překonáme případný vnitřní odpor a nechuť. Začneme aktivně myslet na to, jak předmět vypadá; k čemu je, jak se používá, jak se (asi) vyrábí, z čeho se vyrábí a odkud se to vezme, jak se dostane z výroby až k nám (můžeme zde postupovat po směru i proti směru času); čím je předmět zajímavý, aby zaujal, jaký má design; kdo předmět vynalezl a co jej mohlo motivovat. Předtím vytvořenou představu předmětu průběžně obnovujeme.

Snažíme se, aby naše myšlenky byly věcné, tj. bez fantazírování a bez emocionálního zabarvení, uspořádané, a aby logicky navazovaly jedna na druhou. Přitom jsme bdělí a silou vůle odvracíme nechtěné myšlenky a vše, co by rušilo. Když běh myšlenek přece jen odbočí od zvoleného předmětu, nasměrujeme myšlenky zpět. Stejně tak odvracíme jakékoliv pocity a emoce, které by se mohly vynořit – je třeba zůstat na věcné a čistě racionální úrovni.

Nejedná se tedy o to, že by neměly vznikat nechtěné myšlenky, pocity, emoce, fantazie a jiná vyrušení – vznikají a budou vznikat. Jde o to být bdělí, pozorovat běh svého myšlení, zaregistrovat jakoukoliv odbočku a vyrušení, silou vůle je zastavit a vrátit myšlení na daný předmět a do daného směru. Nezřídka se stane, že nám přijdou na mysl tak příjemné, ale přesto nechtěné, myšlenky, že se nám je vůbec nechce opouštět („ode dneška za týden už budu ležet na pláži…“). O to větší vůli a sílu je třeba vynaložit, abychom je odvrátili a přesměrovali myšlení zpět ke zvolenému předmětu.

Abychom své myšlení udrželi soustředěné na zvolený předmět, musíme vynaložit vůli a nemalou vnitřní sílu. Stejně tak musíme vynaložit vůli a vnitřní sílu na to, aby myšlenky zůstaly věcné a aby plynuly logicky, a také na obnovování představy zvoleného předmětu. Když nám síly začínají docházet, je to signál „ještě chvíli vydrž a pokračuj“ – podobně jako při cvičení v posilovně. Právě o vynaložení této vůle a těchto sil se především jedná. Tím trénujeme a posilujeme vůli a sílu své duše. A stejně tak jde o to, abychom trénovali svou bdělost tím, že své myšlení pozorně sledujeme, abychom mohli zareagovat, jakmile odbočí jinam. K tomu doplňme, že námi ovládané myšlení je v podstatě vůle aplikovaná v hlavě. To může vést k přechodnému pocitu tlaku nebo tepla uvnitř hlavy. Začne-li to být nepříjemné, stačí ubrat na intenzitě vůle, kterou na své myšlení působíme.

Na závěr cvičení polevíme v úsilí, dosud orientovaném na myšlení, a nasměrujeme pozornost na přední část temene hlavy. Najdeme zde pocit pevnosti a jistoty, vzniklý vynaložením vůle a síly během cvičení (pokud bychom zde zpočátku tento pocit nevnímali, vytvoříme si jej). Tento pocit uvedeme do pohybu a vzniklý proud éterických sil vedeme přes temeno hlavy, mozek, zadní část hlavy a míchu do střední části zad, až na úroveň srdce.

Během dne jde o to, být vůči svému myšlení bdělí a snažit se zaregistrovat, když se samovolně rozběhne jinam, než chceme. Když si toho všimneme, ve zlomku vteřiny v sobě aktivujeme sílu, získanou ranním cvičením, a myšlení vrátíme zpět tam, kde je chceme mít. Jsou-li k tomu vhodné podmínky, můžeme ještě rozvést pocit pevnosti a jistoty myšlení proudem éterických sil přes temeno hlavy, mozek, zadní část hlavy a míchu do střední části zad, jako jsme to udělali na závěr ranního cvičení.

Cvičení pro ovládání myšlení - stáhnout návod

Rozšiřující informace

Cvičením pro ovládání myšlení se ukotvujeme na zemi a současně se pozvedáme k živému myšlení, jež je východiskem k soudobému duchovnímu vnímání, to je důležité. Učíme ovládat myšlení silou vůle neboli vkládat vůli do myšlení. Tím myšlení posilujeme, to je neméně důležité. Silné nezmanipulovatelné myšlení je totiž předpokladem pro dosažení svobody. Tedy předpokladem pro to, abychom mohli naplnit cíl vývoje člověka vyvinout se ve svobodnou, uvědoměle a zodpovědně konající bytost. A to jak v našem hmotném světě, tak v nehmotných světech.

Především jde o to, že jak v našem hmotném světě, tak v nehmotných světech, jsme vystaveni neustálému a všudypřítomnému vlivu odpůrčích bytostí a jimi ovládaných elementárních bytostí. Když žijeme na Zemi ve hmotném těle, působí na nás pomyslně ze dvou směrů – zvnějšku a zevnitř. Vnější působení odpůrčích a jimi ovládaných elementárních bytostí se odehrává především skrze jiné lidi, tedy prostřednictvím sympatií, antipatií a všeho ostatního, co se odehrává v mezilidských vztazích všech úrovní. Vnitřní působení odpůrčích a jimi ovládaných elementárních bytostí spočívá v tom, že tyto bytosti vyhledávají a snaží se ovládnout ty části a síly naší bytosti, které nemáme pod kontrolou my sami. Například v astrálním těle působí na naše cítění, na sympatie a antipatie vůči okolí, a například mohou být na pozadí nekontrolovaných výbuchů emocí apod. Ještě toxičtější je působení odpůrčích a jimi ovládaných elementárních bytostí na naše myšlení. V dnešní době se na nás valí nepřetržitý proud zpráv a informací, které mají daleko k tomu, aby byly neutrální. Právě naopak – tok informací od marketingových sdělení přes politická zpravodajství až ke klimatickým prognózám působí na naše myšlení tak, že se je snaží získat pro zájmy toho, kdo tyto informace vypouští. Když své myšlení nedostaneme pod kontrolu své vůle my sami, zmanipulují je pod svou kontrolu jiní, za jejichž kulisami opět působí odpůrčí a jimi ovládané elementární bytosti. A od myšlení se odvíjí všechno ostatní.

Víme také, že podstatou soudobého duchovního vnímání je proniknout svým vnímáním do nehmotných světů za plného bdělého vědomí. To znamená i při zachování jasného nezmanipulovatelného myšlení, s jehož pomocí rozlišíme a pustíme k sobě jen to, čemu rozumíme a co chceme. Jasné a silné myšlení v kombinaci se znalostí toho, co lze v nehmotných světech očekávat, je předpokladem pro to, abychom byť i v dobré víře naivně nenaletěli zájmům a svodům jiných bytostí. Neboli abychom si i v nehmotných světech dokázali udržet svobodu se vším, co z toho vyplývá. Vůli a sílu se takto vymezit dodává právě „cvičení pro ovládání myšlení“.

„Cvičení pro ovládání myšlení“ je proto extrémně důležité pro svobodnou existenci jak v našem hmotném světě, tak v nehmotných světech. Rudolf Steiner údajně označil cvičení pro ovládání myšlení za nejdůležitější cvičení pro následujících několik set let…

Při cvičení (a podle možnosti i mimo ně) jsme bdělí vůči běhu svých myšlenek – tedy soustředíme se na své myšlení a v podstatě je pozorujeme. Při tom si zákonitě všimneme, že myšlení není úplně pevně navázáno na naše hmotné tělo, ale že se alespoň zčásti odehrává mimo ně a běží si jakoby po svém. Toto poznání nám umožňuje, abychom jemněji než dosud začali rozpoznávat, co je a co už není naše hmotné fyzické tělo.

„Cvičení pro ovládání myšlení“ přirozeně navazuje na životní princip „chyba jako příležitost“. Předchozí cvičení „ohlédnutí za uplynulým dnem“ nás vede k tomu, ovládat vůli z úrovně svého myšlení. „Cvičením pro ovládání myšlení“ se naopak učíme ovládat myšlení silou vůle, a vůle je projevem aktivity našeho JÁ. Jinými slovy tím, že takto zapojujeme svou vůli, aktivujeme své JÁ a začínáme si je uvědomovat. Říkáme-li, že se učíme ovládat myšlení silou vůle, de-facto to znamená, že se učíme ovládat myšlení silou svého JÁ. A když takto z vlastní vůle, ze svého JÁ, konáme v souladu s tvůrčí ideou člověka vyvinout se ve svobodnou, uvědoměle a zodpovědně konající bytost, probouzíme ve svém JÁ, tedy v sobě, sílu Krista. U ostatních cvičení je tomu podobně…

Cvičení pro ovládání konání

Video a zvuk

Kapitoly:
00:00 Úvod – oč se jedná?
03:25 Jak provádět cvičení
11:20 Rozšiřující informace
Cvičení pro ovládání konání – stáhnout mp3

Oč se jedná

Cílem cvičení pro ovládání konání je pozvednout do vědomí dění uvnitř v sobě mezi rozhodnutím něco udělat a tím, že to vykonáme. Dostáváme tak pod kontrolu projevy své vůle – tedy abychom dokázali jednat konsolidovaně ze svého nitra, a nikoliv jen na základě nahodilých vnějších i vnitřních podnětů. V praktickém životě je cvičení cíleno na zvládnutí prokrastinace jakož i nadměrného „konzumu“ toho, co nám předkládá internet a další média. Trénujeme vůli dělat i věci, do kterých se nám nechce, místo nenápadného odsouvání na později třeba tím, že se rádi necháme odvést či svést něčím zábavnějším. Získáváme sílu naplnit svá předsevzetí, a přitom se ukotvujeme na pevnou zem, abychom dokázali reálněji odhadnout své možnosti a nestavěli vzdušné zámky. Posilujeme vůli zvednout se třeba od videí, která se nám jedno za druhým nabízejí a připravují nás o čas. Zprostředkovatelem mezi vůlí („chci zvednout ruku“) a činem („ruka se zvedá“) je naše éterické tělo. Tímto cvičením proto také aktivujeme své éterické tělo a učíme se je vnímat. To napomáhá otevřít cestu k vnímání okolního éterického světa. Souhrnně vyjádřeno, hlavním zaměřením tohoto cvičení je VŮLE.

Ráno se v krátkosti rozhodneme, že během dne v X hodin vykonáme činnost Y. Například: „V 15:41 se zatahám pravou rukou za levé ucho.“ Nebo: „V 9:12 se prostředníčkem levé ruky dotknu špičky nosu.“ Musí to být činnost, kterou bychom jinak zcela jistě nedělali. Cílem cvičení je, abychom si na naplánovanou činnost v daný čas vzpomněli a vykonali ji.

Než s cvičením začnete, dopřejte si aspoň měsíc času na zvládnutí předchozího cvičení pro ovládání myšlení, jak je popsáno v sekci Postupný rozběh.

Jak na to

Cvičení pro ovládání konání provádíme pravidelně denně, a to po krátké ranní přípravě během dne. Celkem potřebujeme asi 1 minutu času.

Cvičení má dvě části:

Ranní rozhodnutí, jakou činnost v kolik hodin vykonáme.
V průběhu dne vykonání dané činnosti ve stanovený čas.

Ranní rozhodnutí je vhodné udělat hned po skončení předchozího „cvičení pro ovládání myšlení“. Bez dlouhého přemýšlení se rozhodneme, jakou činnost vykonáme a v kolik hodin. Svým rozhodnutím si to uložíme za povinnost. Například: „V 9:47 přehodím kapesník z jedné kapsy do druhé.“ Nebo: „V 15:23 se postavím a 3x se zhluboka nadechnu.“ Nebo: „Ve 12:37 nakreslím pravým ukazováčkem do vzduchu osmičku.“ Apod…

Musí to být jedna krátká jednoduchá činnost, kterou bychom za běžných okolností nedělali, a ke které nás nepřimějí okolnosti – tedy z pohledu životního běhu zbytečná činnost. Silou vůle překonáme případný vnitřní odpor a nechuť.

Vhodné činnosti:
Štípnout se do lýtka, zatahat se za malíček, dvakrát si zmáčknout nos, přendat mobil z jedné do druhé kapsy, rozepnout a zapnout knoflík u límce, …
Tyto činnosti často obměňujeme.
Nevhodné činnosti:
Zajít do schránky pro poštu, vynést odpadkový koš, zajít si na záchod, zalít květiny, …

Určený čas by měl být nahodilý včetně minut a neměl by souviset s ničím, co by mi jej mohlo připomenout.

Vhodné časy:
8:52, 16:23, …
Nevhodné časy:
11:00 – dobře se pamatuje, 14:45 – v továrně naproti houká konec směny, …

Naplánovanou činnost a čas si můžeme poznamenat; poznámku uložíme tak, abychom ji neměli trvale na očích.

Postupně si můžeme přidat a naplánovat si dva až tři časy nebo i dvě až tři činnosti denně.

Své rozhodnutí podpoříme tím, že si v hlavě uvědomíme jemný pocit vnitřního popudu k činnosti. Tento pocit uvedeme do pohybu a vzniklý proud éterických sil vlijeme do horní části trupu tak, že jej necháme jako pomyslnou sprchu proudit od hlavy přes čelo a přes hrudník směrem k srdci.

Během dne jde o to, abychom v daný čas vykonali naplánovanou činnost. Pokud si vzpomeneme dříve, nic neděláme a počkáme na stanovený čas. Pokud daný čas mineme a vzpomeneme si se zpožděním větším než několik minut, naplánujeme si „opravný termín“ v dalším průběhu dne. Nezřídka se stane, že si vzpomeneme s předstihem, je příliš brzo takže nic neuděláme, počkáme, a pak daný čas mineme. Tyto a další nezdary si nevyčítáme a prostřednictvím „Ohlédnutí za uplynulým dnem“ se držíme životního principu „Chyba jako příležitost“.

Jsou-li k tomu vhodné podmínky, můžeme po vykonání naplánované činnosti znovu rozvést proud éterických sil z hlavy přes hrudník do horní části trupu směrem k srdci, jako jsme to udělali na závěr ranního rozhodnutí.

Cvičení pro ovládání konání - stáhnout návod

Rozšiřující informace

Za běžných okolností často konáme, tedy projevujeme svou vůli, na základě nahodile vznikajících vnějších i vnitřních podnětů. Vnitřní podněty zpravidla uspokojují naše potřeby a chtění, které vycházejí z astrálního těla – mám chuť na …, líbí se mi …, potřebuji … . Cílem cvičení pro ovládání konání je naučit se, aby se vůle neprojevovala jen podle těchto nahodilých impulsů, ale aby se podřídila našemu vědomému rozhodnutí. Tedy aby sloužila celé naší bytosti. V konečném důsledku tím svou vůli posilujeme. A protože vůle je projevem aktivity našeho JÁ, tak vědomým používáním a posilováním své vůle aktivujeme své JÁ a začínáme si je o to více uvědomovat. Posílená vůle nám v životě napomáhá realizovat naše rozhodnutí – pomáhá nám posunout se od „rád/a bych udělal/a“ k „udělám“. To je první aspekt.

Druhý aspekt „cvičení pro ovládání konání“ vychází ze skutečnosti, že zprostředkovatelem mezi vůlí („chci zvednout ruku“) a činem („ruka se zvedá“) je naše éterické tělo. Tímto cvičením se učíme vnímat, co se v našem éterickém těle odehrává. Když totiž konáme na základě vlastního vědomého rozhodnutí namísto nahodilého impulsu, vysíláme svůj vědomý impuls vůle jakoby zevnitř navenek. Když jsme vůči tomuto dění bdělí, začneme postupem času cítit proudění éterických sil v souladu s impulsem vůle. Vnímáním sil svého éterického těla pak otevíráme cestu k tomu, abychom jeho prostřednictvím mohli, byť zatím třeba v náznacích, začít vnímat i dění v éterické sféře, která nás obklopuje. Začneme zjišťovat, že svět okolo nás je plný elementárních bytostí.

Když konáme z vědomých impulsů vůle zevnitř navenek, každý takový pohyb je jakoby kolizí našich éterických sil s těmito elementárními bytostmi. Ony na sebe začnou upozorňovat různým šťoucháním, štípáním a žaháním, a díky tomu si začneme být svého éterického těla vědomi (je to podobná situace, jako když si uvědomíme své hmotné fyzické tělo tím, že se do něčeho udeříme). Krátce řečeno své éterické tělo můžeme začít vnímat konáním z vědomých impulsů vůle zevnitř navenek, kterými směrujeme éterické tělo vůči éterickému okolí.

Tím se dostáváme ke třetímu aspektu „cvičení pro ovládání konání“. Jeho prostřednictvím totiž aktivujeme své éterické tělo v tom smyslu, že se stává vykonavatelem našeho vědomého rozhodnutí a v éterickém světě si pro to musí vytvořit prostor. Můžeme si to přirovnat k situaci, kdy chceme tančit, ale parket je zarovnán židlemi. Musíme je dát nejdřív stranou. Podobně si síly éterického těla musí jakoby vytvořit prostor mezi elementárními bytostmi, aby mohly vykonat zevnitř vycházející impuls vůle.

Rudolf Steiner uvádí, že stejně jako ostatní základní cvičení, i „cvičení pro ovládání konání“ je nutnou podmínkou zdravého a bezpečného duchovního vývoje člověka.

Cvičení emocionální stability

Video a zvuk

Kapitoly:
00:00 Úvod – oč se jedná?
03:40 Jak provádět cvičení
16:40 Rozšiřující informace
Cvičení emocionální stability – stáhnout mp3

Oč se jedná

To, jak v se našem nitru vynořují pocity, nemáme možnost příliš ovlivnit. Ovlivnit ale můžeme to, jak se vzniklými pocity naložíme a do jaké míry se jimi necháme ovlivňovat. A o to jde při cvičení emocionální stability – dovolit si prožívat plně a do hloubky své pocity, avšak ovládat vůlí jejich průchod navenek. Jinými slovy ať už se to ve mně vaří nebo jsem v euforii, můžu se rozhodnout prožívat to pouze uvnitř a mám sílu nedat tomu v daném okamžiku průchod navenek. Můžu se rozhodnout, zvládnout danou situaci s tváří pokerového hráče, a uvnitř dát přesto průchod všemu, co se ve mně právě odehrává. Když se totiž naše pocity projevují navenek impulsivně nebo formou rychlého a nepředvídatelného střídání nálad, zraňujeme tím své okolí a v konečném důsledku škodíme sobě, neboť naše okolí nám to dříve či později vrátí. Naše vnitřní pocity vycházejí z astrálního těla a pokud nevyvineme vědomé úsilí, projeví se navenek formou emocí. Tím, že ovládneme vnější projevy svých vnitřních pocitů, se učíme vnímat své astrální tělo. To otevírá cestu k vnímání okolního astrálního světa. Souhrnně vyjádřeno, hlavním zaměřením tohoto cvičení je CÍTĚNÍ a z něho pramenící EMOCE – neboli zušlechtění našeho pocitového a emocionálního prožívání.

Každý den ráno si vybereme téma, o kterém víme, že na něj výrazně emocionálně reagujeme. Například: „Zuřím, když někdo odbývá svou práci.“ Cílem cvičení je, být po zbytek dne bdělí a když nastane situace, která se tohoto tématu týká, zareagovat na ni co možná vědomě, a nikoliv živelně nebo zkratovitě. Využijeme při tom sílu vůle ve vztahu k myšlení a ke konání, kterou trénujeme předchozími dvěma cvičeními.

Než s cvičením začnete, dopřejte si aspoň měsíc času na zvládnutí předchozího cvičení pro ovládání konání, jak je popsáno v sekci Postupný rozběh.

Jak na to

Cvičení emocionální stability provádíme pravidelně denně, a to po krátké ranní přípravě během dne. Celkem potřebujeme asi 2 minuty času.

Cvičení má dvě části:

Ranní uvědomění, jaké téma je pro mě dnes „hlavní“. Především na toto téma se dnes zaměřím v tom smyslu, abych na ně reagoval/a vědomě, nikoliv živelně nebo zkratovitě.
V průběhu dne co možná vědomě reagovat na situace, týkající se dnešního hlavního tématu, ale i na ostatní situace, které přicházejí.

Ranní uvědomění navazuje na ranní část předchozích dvou cvičení. Vybereme a uvědomíme si téma, o kterém víme, že v nás vyvolává nemalou emocionální odezvu. Může to být nové téma, nebo téma z předchozích dnů, o kterém víme nebo tušíme, že na něm je ještě třeba pracovat. Jde jak o věci, na které emocionálně reagujeme ve vztahu k jiným lidem, tak o věci, které „nemusíme“ na sobě.

Příklad prvního: „Rozčiluje mě, když někdo dlouho a bezobsažně žvaní.“
Nebo: „Kdykoliv si někdo všimne, že něco nevím, zčervenám jako rak a začnu se potit.“
Příklad druhého: „Chovám se jako tajtrlík, jen abych přitáhnul pozornost.“
Nebo: „Když se dozvím něco pikantního o kolegyni, začnu se smát na celé kolo.“

Nemusí se jednat jen o věci, které vnímáme negativně. Stejně důležité je, zaměřit se i na pozitivně vnímané situace, ve kterých například propukáme v bujarý smích nebo v jiné nadměrné projevy momentální euforie.

Pro tento účel je velice vhodné a lze to jen doporučit, zapisovat si (například do telefonu apod.) průběžný „seznam témat“. Naše práce tím je systematičtější a ráno nemusíme ztrácet čas přemýšlením. Buď vím, co mě právě pálí, nebo si vyberu ze seznamu.

Uděláme krátké ale pevné rozhodnutí, dostat projevy tohoto tématu pod kontrolu své vůle a svého myšlení. Konkrétně jde o to, dostat se vůči tomuto tématu do jakési střední pozice, kdy si uvnitř sebe dovolíme prožívat vše, co s tímto tématem souvisí, ale projevy svého prožívání a jejich intenzitu budeme mít pod kontrolou vůle a myšlení, tedy pod kontrolou svého JÁ.

Své rozhodnutí podpoříme tím, že se na chvíli zaměříme do svého srdce a procítíme v něm klidnou ale pevnou sílu svého JÁ, jež je prostoupena silou Krista. Tuto sílu uvedeme do pohybu a vzniklý proud éterických sil vlijeme nejdříve do rukou, pak do nohou, a nakonec do hlavy. Chodidla, dlaně a hlava tak vytvoří pět vrcholů pomyslného pětiúhelníku (pentagramu), který symbolizuje éterické tělo. Zavnímáme-li se do vrcholů tohoto pětiúhelníku, patrně vycítíme, že náš uspořádávající se vnitřní svět pocitů a emocí se skrze nohy propojuje se Zemí, skrze ruce proudí do našeho konání a skrze hlavu do našich záměrů.

Během dne jde o to být bdělí a včas registrovat situace, které spouští pocitové a emocionální reakce, o které se u daného tématu jedná. Pokud co možná včas zaregistrujeme, že se rozbíhají pocity a emoce, co možná si v sobě oživíme síly, které jsme ráno nechali proudit ze srdce do rukou, nohou a hlavy. Tyto síly nám pomohou se zkonsolidovat a ze své vůle nedovolit, aby se projevy vnitřního prožívání vymkly naší kontrole. V dalším okamžiku připojíme k vůli i myšlení s cílem rozhodnout a určit, jaký průchod svému vnitřnímu prožívání dáme. Nejde o to v sobě cokoliv potlačovat, ale vědomě svou vůlí ovládat, jak se naše vnitřní prožívání projevuje navenek. Jde o to reagovat postupně více a více z vůle a z myšlení a postupně méně a méně z emocí. Je zřejmé, že pro ovládnutí emocionálních extrémů, které by se projevily navenek, musíme vynaložit značné síly. Ale když se to podaří, vytváříme tím prostor pro bohatější vnitřní prožívání. Toto své úsilí můžeme podpořit tím, že použijeme pomůcku pro odpuštění čtyři kroky k rovnováze.

Poznamenejme, že uvedený postup se především týká lidí, u kterých v dané situaci převažuje cholerický nebo sangvinický temperament a vnitřní prožívání má tendenci vykypět navenek. Lidé, u kterých v určité situaci převažuje flegmatický nebo melancholický temperament, naopak prožívají převážně uvnitř. Ti se mohou paradoxně pokusit, dát ze své vůle a ze svého rozhodnutí svým vnějším projevům určitý důraz. Ale samozřejmě to záleží na situaci.

Určit silou vůle a myšlení, jaký průchod dáme svému vnitřnímu prožívání, je první krok. Má, resp. měl by, následovat druhý krok. Zpočátku bychom následně (večer, druhý den, o víkendu …) měli použít ještě vhodnou pomůcku pro odpuštění. Postupem času, tak jak se s cvičením zvětšují naše síly vůle a myšlení, můžeme zkoušet okamžité přerámování. Krátce si zvědomíme pocity, které právě bouří v našem astrálním těle, v naší duši. Bleskově si připomeneme, že zde hraje roli projekce. Pohlédneme na celou situaci z vyšší perspektivy, pokusíme se v ní zahlédnout hlubší smysl a z něho pramenící špetku dokonalosti. A tím tuto situaci zasadíme do pomyslného nového rámu podobně, jako to dělají pomůcky pro odpuštění.

Pomineme-li (dočasnou) potřebu následného použití pomůcky pro odpuštění, pak první i druhý krok se mohou odehrát během několika vteřin. Jsou-li k tomu vhodné podmínky, můžeme ještě znovu rozvést proud éterických sil ze srdce do končetin a do hlavy, jako jsme to udělali na závěr ranního uvědomění.

Je zřejmé, že takto vědomě reagovat se nám mnohokrát nepodaří, a že ještě mnohokrát budeme muset sáhnout po pomůckách pro odpuštění. I zde platí, že nezdary si nevyčítáme a prostřednictvím „ohlédnutí za uplynulým dnem“ důsledně uplatňujeme životní princip „chyba jako příležitost“. Navíc existuje pravidlo, že když to i přes zdánlivý nezdar 21-krát nevzdáme, podaří se nám tímto vytrvalým opakováním dané téma zdolat.

Cvičení emocionální stability – stáhnout návod

Rozšiřující informace

Cvičení emocionální stability je známo ještě pod dalšími názvy – např. cvičení vyrovnanosti, cvičení klidu, cvičení vnitřní rovnováhy, cvičení pro vládu duše na pocity, cvičení pro překonání libosti a nelibosti. Při cvičení nejde o to, jakkoliv zeslabovat nebo potlačovat pocity. Primárně se jedná o to, silou vůle ovládnout tělesné projevy svých emocí, jež vyvěrají na povrch v důsledku vnitřního pocitového prožívání – např. ztěžklé dýchání, zrychlený tep, hlasové projevy nejrůznějšího charakteru, gesta, mimika, různé pohyby končetin apod. Místo vnějších emocí dáváme prostor bohatým vnitřním pocitům, které dokážeme cítit, a přesto to nedat najevo navenek, pokud nechceme. Když začneme získávat kontrolu nad vnějšími emocionálními projevy, dostaneme se postupně i k ovládání niternějších projevů – například toho, jak nás ovlivňuje strach, nervozita, tréma, jak nás různé prožitky dokážou „zaseknout“ apod.

Když se postupem času propracujeme k okamžitému přerámování, co se zde odehrává? Připomeneme si, že se právě odehrává pomyslná bouře v našem kontaminovaném astrálním těle, v naší kontaminované duši. Pohlédneme na celou situaci z vyšší perspektivy, pokusíme se v ní zahlédnout hlubší smysl a tím tuto situaci zasadíme do pomyslného nového rámu podobně, jako to dělají pomůcky pro odpuštění. Neboli – v dané situaci objevíme aspoň špetku dokonalosti, která pramení z jejího hlubšího smyslu. Tím ovšem ve svém JÁ aktivujeme sílu Krista a s její pomocí a pohledem dokonalosti z pozice svého JÁ rozpustíme kousíček svého kontaminovaného astrálního těla v nic a z tohoto nic vytvoříme tento kousíček znovu – nekontaminovaný. Zmenšíme a změníme obsah citlivého místa, které se právě ozvalo, a vytvoříme kousíček svého Vyššího Já. Připomeňme si to již známým obrázkem s tím, že obdobná přeměna éterického a fyzického těla přijde na řadu v budoucnosti (výjimky potvrzují pravidlo):

Vyšší Já je první duchovní článek naší bytosti a mj. tímto cvičením na něm pracujeme a tím se vyvíjíme. Když jsme inkarnováni, můžeme si Vyšší Já představit jako tu část astrálního těla, resp. duše, kterou jsme vytvořili vlastními silami – je naše a máme ji pod kontrolou. Uplatňováním životního principu „Dobrý člověk“ pak ze svého Vyššího Já rozdáváme a tím pomáháme lidem ve svém okolí. Tím z našeho Vyššího Já paradoxně neubývá. Právě naopak – když své Vyšší Já nesobecky využíváme k takto pozitivnímu účelu, dále jej rozvíjíme a zušlechťujeme…

Z předchozího „cvičení pro ovládání konání“ víme, že své éterické tělo můžeme začít vnímat konáním z vědomých impulsů vůle zevnitř navenek, kterými směrujeme éterické tělo vůči éterickému okolí. Toto cvičení emocionální stability napomáhá kromě již uvedeného i k tomu, abychom mohli začít vnímat své astrální tělo. Jak si to představit si vysvětlíme úryvkem textu z pera Rudolfa Steinera:

Abychom mohli začít vnímat své astrální tělo, musíme udělat pravý opak než v případě éterického těla. To, co se v astrálním těle odehrává a má snahu vyvěrat navenek, musíme vědomým působením vůle zvnějšku dovnitř ovládnout, a nastolit vyrovnanost a klid – doslova emocionální bezvětří... Dosažení úplného klidu má za následek, že astrální tělo přestane samo od sebe dělat to, co naopak záměrně provádíme s éterickým tělem – tedy přestane zasahovat do vnějšího astrálního světa. Tím umožníme, aby se vnější astrální svět dostal s naším astrálním tělem do kontaktu. Díky tomuto kontaktu pak můžeme své astrální tělo vnímat... (GA266c)

„Cvičení emocionální stability“ nám dává možnost prožívat bohaté vnitřní pocity, které dokážeme cítit, a přesto to nedat najevo navenek, pokud nechceme. To nám přináší větší svobodu, neboť přestáváme být hračkou nekontrolovatelných projevů našich citlivých míst a negativních přesvědčení. Díky tomu je, spolu s odpuštěním, asi nejdůležitějším prostředkem pro udržení rozumného souladu v lidských společenstvích. Velmi důležité rovněž je, že trénujeme svou schopnost, vycházejíce ze svého JÁ přetvářet své kontaminované astrální tělo, resp. svou kontaminovanou duši, ve Vyšší Já. A v neposlední řadě „cvičení emocionální stability“ může otevřít cestu k tomu, abychom dokázali začít vnímat své astrální tělo.

Cvičení pozitivity

Video a zvuk

Kapitoly:
00:00 Úvod – oč se jedná?
04:55 Jak provádět cvičení
12:45 Rozšiřující informace
Cvičení pozitivity – stáhnout mp3

Oč se jedná

Ohlédneme-li se za uplynulým životem, patrně zjistíme, že na každé situaci, kterou jsme v dané chvíli vnímali jako negativní, bylo i něco pozitivního – byť to je většinou patrné až později, dodatečně, zpětně. Cílem cvičení pozitivity je si tuto skutečnost zvědomovat, zdržovat se zbytečné kritiky, projevovat zájem a hledat to, co je pozitivní, i v negativním. A to ihned v daném okamžiku, a nikoliv až zpětně. Jde tedy o to, překonat navyklou kritičnost, a se zájmem vyhledávat ve zkušenostech, v situacích a ve věcech vědomě i to, co je v nich dobrého, hezkého, pozitivního. Nejedná se tedy o přemalovávání negativního na pozitivní, ošklivého na hezké, páchnoucího na voňavé, ale jde o vědomé vyhledávání pozitivních stránek toho, co vnímáme jako negativní. Tím se učíme, vnímat svět jako propojený celek a neztrácet se v jeho extrémech, a otevíráme se vůči nenápadným skutečnostem a dějům na pozadí, které by jinak zůstaly nepovšimnuty. Propojujeme vůli s láskou, tím se pozvedáme nad své ego, a umožňujeme tak svému skutečnému JÁ pronikat pod povrch věcí, které se na první pohled zdají zřejmé. Souhrnně vyjádřeno, hlavním zaměřením tohoto cvičení je MYŠLENÍ, jehož síly prostupují do CÍTĚNÍ.

Ráno si toto cvičení jen krátce připomeneme. Během dne pak jde o to, vědomě se zdržovat zbytečné kritiky, mít zájem o okolí a být bdělí vůči situacím, které jsme dosud vnímali veskrze negativně, a vyhledávat i to pozitivní. Ilustruje to následující příběh:

Na okraji cesty, po níž kráčel Ježíš se svými učedníky, ležel mrtvý pes ve značném stádiu rozkladu. Učedníci se od něho s odporem odvrátili a ucpali si nos. Ježíš se ale u zdechlého psa zastavil a prohlížel si ho. Pak zvolal: „Podívejte, jaké krásné zuby má to zvíře!“ Zatímco ostatní vnímali na mršině jen to ošklivé, Ježíš dokázal najít i to, co na rozkládajícím se tělu psa bylo hezkého – jeho bílé zuby…

Než s cvičením začnete, dopřejte si aspoň měsíc času na zvládnutí předchozího cvičení emocionální stability, jak je popsáno v sekci Postupný rozběh.

Jak na to

Cvičení pozitivity provádíme pravidelně denně, a to po krátké ranní přípravě během dne. Celkem potřebujeme asi 1 minutu času.

Cvičení má dvě části:

Ranní připomenutí.
V průběhu dne vykonání cvičení, když k tomu nastane situace.

Ranní připomenutí navazuje na ranní část předchozích cvičení. Krátce si osvěžíme skutečnost, že v mnohém negativním, s čím se setkáváme, lze nalézt i něco pozitivního – vlastnost, rys, aspekt dané věci nebo situace. Že lze odhlédnout od pouhého negativního a se zájmem se pokusit v něm najít i něco pozitivního. Přitom se ale nesnažit to negativní popřít ani je pomyslně přemalovat na růžovo. Že „hnůj je kvalitní hnojivo i přesto, že páchne“. Jde tedy o to, neupadnout ani do jednoho extrému, ale hledat střed. Zachovat si zdravý rozum a vnímat situace a věci jako celek – bez zbytečné kritiky a bez nemístného obdivu.

Uvědomění si možnosti nalézt něco pozitivního na tom, co bychom jinak (mnohdy ze zvyku) vnímali pouze negativně, a tím získaná pozice středu, v naší duši typicky vyvolá pocit jakéhosi radostného až láskyplného zájmu o okolí. Tomuto pocitu nyní dovolíme, aby se z tohoto středu, z našeho srdce, začal jakoby rozrůstat. Aby tento pocit a s ním spojené éterické síly z nás začaly vyzařovat navenek skrze vnější smyslové orgány – nejdříve skrze oči, pak skrze uši, nakonec jako měkké teplo i skrze pokožku na celém těle. Jako bychom se na chvíli stali jen svým éterickým tělem, které se právě láskyplně rozpíná do okolí, jemně do něj proniká a propojuje se s ním. Tento stav propojení s okolím můžeme spojit s pocitem vděčnosti za to, že nám okolí dává možnost poznat věci, které dosud byly skryté.

Během dne se pak snažíme být bdělí a situací, které vnímáme jako negativní, si vědomě všímat. „Situace“ je zde míněna v širším smyslu – může se jednat také o určitou věc, rostlinu, živočicha, člověka, o myšlenku nebo o pocit uvnitř v nás apod. Když taková situace nastane, zdržíme se zbytečné kritiky, projevíme zájem a pokusíme se na ní najít něco pozitivního tak, jak jsme si ráno připomněli – vlastnost, rys, aspekt. Tedy odhlédnout od pouhého negativního, pokusit se najít i něco pozitivního, ale nesnažit se to negativní popřít a pomyslně jej celé přemalovat na růžovo. Jde tedy o to, neupadnout ani do jednoho extrému, ale hledat střed. Zachovat si zdravý rozum a vnímat situaci jako celek. V návaznosti na předchozí „cvičení emocionální stability“ to může znamenat, že si v dané nepříjemné situaci uvědomíme „Co jsem se z toho naučil/a?“.

Jsou-li k tomu vhodné podmínky, pokusíme se podobně jako při ranním připomenutí znovu dovolit, aby proud éterických sil ze srdce prostoupil skrze oči, uši a pokožku celého těla do okolí, jemně do něj pronikal a propojil se s ním.

Cvičení pozitivity - stáhnout návod

Rozšiřující informace

Cvičení pozitivity nás zaměřuje na okolní svět. To je rozdíl oproti předchozímu „cvičení emocionální stability“, které se zaměřuje na to, co se odehrává uvnitř v nás. Cvičení má tři aspekty, které se vzájemně prolínají a do jisté míry se i vzájemně podmiňují:

Zdržet se zbytečné kritiky.
To vyžaduje být sám/a sobě pozorovatelem. Zjistíme, že zbytečně kritizujeme spíš často než zřídka. Chceme-li být vůči sobě upřímní (ano, chceme!), a zejména je-li naše kritika zaměřena vůči jinému člověku, musíme si položit otázku, odkud tato potřeba zbytečně kritizovat pramení. Z pocitu méněcennosti? Ze závisti? Atd… Získáme tím další náměty např. pro cvičení emocionální stability a pro práci na sobě vůbec.
.
Projevit zájem.
To je obzvláště důležité zejména ve vztahu k jiným lidem. Můžeme se pokusit, podívat se na danou situaci z perspektivy toho druhého člověka – jakoby skrze jeho brýle. Co ho motivuje, aby se choval právě takto? Když na to přijdeme, potřeba kritizovat se může rázem zmenšit nebo i úplně vymizet. A dokonce nás třeba napadne, jak bychom mu/jí mohli pomoct.
.
Hledat to, co je pozitivní, i v negativním.
Stručně řečeno jde o to, zda sklenici, ve které je do půlky nalitá voda, vnímáme jako napůl prázdnou nebo jako napůl plnou. Učit se tomu druhému patří k cílům tohoto cvičení.

„Cvičením pozitivity“ tedy trénujeme jiný vnitřní postoj vůči okolnímu světu – ve všem okolo se snažíme hledat a nalézat to dobré a krásné, byť by to bylo skryté v hloubi a překryté tlustou vrstvou zlého a ošklivého. Důležité přitom je, abychom nezaměňovali pozitivitu za nekritičnost – rozhodně nejde o to, zavírat oči před tím, co je skutečně nesprávné, zlé a špatné. Jde o to, abychom to, co je dobré a krásné, kvůli tomu nesprávnému, zlému a špatnému nepřehlíželi. Tím se nám otevírá celistvější pohled na svět, než jsme měli dosud. Začínáme vnímat situace a věci jako celek, blížíme se ke středu. To, že pod povrchem všeho ošklivého se skrývá i něco hezkého, zjišťujeme postupně. Stejně jako to, že v hloubi duše vykutáleného zlodějíčka je i něco dobrého, a i v těle blázna dlí lidská duchovní bytost.

Když vnímáme – často ze zvyku – jen to negativní, vyvstává v naší duši jakoby automaticky antipatie až odpor vůči tomu, oč se právě jedná. Ochuzujeme se tím o možnost vnímat v tom i to protikladné pozitivní a tím se vzdáváme části své svobody. Při „cvičení pozitivity“ se z této jednostrannosti vycházejíce od síly svého myšlení postupně vyvazujeme. Navíc posilujeme schopnost svého srdce sdílet lásku. Posilujeme také bdělost nemíjet bez povšimnutí možnosti, najít v negativním i to pozitivní. Tato bdělost zaměřená na okolí se postupně proměňuje v novou sílu duše – a tou je upřímný zájem o vše v okolí.

Tendence vidět svět jakoby černobíle, a navíc vnímat spíše to negativní („černé“) a přehlížet to pozitivní („bílé“) pravděpodobně vznikla už době Lemurie v důsledku „pádu do hříchu“, kdy lidská astrální těla byla prostoupena luciferskými odpůrčími bytostmi. V naší duši se toto černobílé vnímání projevuje ve formě dvou základních sil – a to sympatie (k „bílému“) a antipatie (k „černému“). Cvičením pozitivity se vymaňujeme z jejich extrémních projevů, a i v tomto ohledu se blížíme více k rovnováze a tedy ke středu.

V předchozích třech cvičeních jsme si ukázali, že nás mj. vedou i k postupnému vnímání a lepšímu poznání svého fyzického, éterického a astrálního těla. Co se v tomto ohledu děje při „cvičení pozitivity“ si můžeme znázornit takto: V našem okolí pronikáme pod povrch zlého a ošklivého, abychom v hloubi nalezli i to dobré a krásné a získali celistvý obraz. Víme, že vše okolo nás je součástí a produktem Stvoření – tedy postupného zkonkretizování a zhuštění idejí Zdroje skrze sféry existence až do dnešní podoby. Víme i to, že hybnou silou tohoto Stvoření a vývoje byla a je síla Krista coby druhého Logos Zdroje, a ve všem okolo nás je v nějaké formě obsažena. A konečně víme i to, že síla našeho JÁ je v miniaturním rozměru tím, čím je v makrokosmické dimenzi právě síla Krista. Takže když pronikáme pod povrch našeho okolí, abychom získali jeho celistvý obraz, jako by se naše JÁ pomyslně vyklánělo a propojovalo s tím, co důvěrně zná. A odtud, ze Stvoření v našem okolí, nám naše JÁ vyhlíží v ústrety… Dosáhnout tohoto prožitku bylo jedním ze stupňů dřívějších zasvěcení. Adepta, který tohoto stupně dosáhnul, bylo zvykem nazývat „Labuť“. „Cvičení pozitivity“, na první pohled až úsměvné, v sobě skrývá i tuto hlubokou souvislost…

Cvičení nezaujatosti

Video a zvuk

Kapitoly:
00:00 Úvod – oč se jedná?
02:40 Jak provádět cvičení
11:25 Rozšiřující informace
Cvičení nezaujatosti – stáhnout mp3

Oč se jedná

Cvičení nezaujatosti nás učí, vědomě přistupovat ke všemu co možná tak, jako bychom to právě prožívali poprvé. Otevíráme se schopnosti nezavrhovat něco automaticky jen proto, že jsme to dosud pokládali za neuvěřitelné nebo nemožné. Současně se učíme to balancovat s tím, že stojíme pevně na Zemi a nenecháváme se bezmyšlenkovitě strhnout k úletům do nereálných fantazií. Na tomto základě připouštíme, že podle okolností by na tom „mohlo něco být“ – koneckonců jsme ještě nezažili všechno, co na světě může existovat. To se týká také obrazu hmotného světa, který jsme získali žitím v materiálním prostředí i školním vzděláním. Tento na první pohled zřejmý a rádoby jediný pohled na svět by nám neměl bránit v tom, abychom se otevřeli vůči nehmotným světům, hledali je a zkoumali je. Když se s nohama pevně na Zemi otevíráme i tomu, co bylo dosud nemyslitelné, otevíráme se i možnosti proniknout i daleko za hranice našeho materiálního bytí, do hlubší podstaty světa. Rozšiřujeme svou perspektivu na úroveň, ze které pomyslně vnímá svět naše Vyšší Já. Souhrnně vyjádřeno, hlavním zaměřením tohoto cvičení je MYŠLENÍ, jehož síly prostupují do VŮLE.

Ráno si toto cvičení jen krátce připomeneme. Během dne pak jde o to, být bdělí vůči situacím, které nám dají možnost trénovat svou nezaujatost.

Než s cvičením začnete, dopřejte si aspoň měsíc času na zvládnutí předchozího cvičení pozitivity, jak je popsáno v sekci Postupný rozběh.

Jak na to

Cvičení nezaujatosti provádíme pravidelně denně, a to po krátké ranní přípravě během dne. Celkem potřebujeme asi 1 minutu času.

Cvičení má dvě části:

Ranní připomenutí.
V průběhu dne vykonání cvičení, když k tomu nastane situace.

Ranní připomenutí navazuje na ranní část předchozích cvičení. Krátce si osvěžíme skutečnost, že žádný člověk ještě nezažil všechno, co existuje, co je možné. Že možné by mohlo být i to, o čem jsme dosud neslyšeli, co jsme nikdy neviděli. Že je moudré vystříhat se myšlenek jako „O tom jsem ještě neslyšel/a, tak to není možné“ a „To není nic nového, to vím, tady se nemám co naučit“. Avšak neméně moudré že je se zdržet i toho, abychom bezmyšlenkovitě přijímali všechno, co ještě neznáme, a abychom naivně věřili všemu, co kdo říká. Jde o to, zdržet se unáhleného „černobílého“ úsudku.

Podobně jako v předchozím cvičení tedy jde o hledání středu mezi dosavadními znalostmi a zkušenostmi na jedné straně, a potenciálně novým a neznámým na straně druhé. Jde o to být na jedné straně otevřen/a vůči nepoznanému a překonat nekritické zalíbení ve vlastním názoru, a na druhé straně pěstovat důvěru ve své vlastní kritické myšlení a ve své zkušenosti. A mezi těmito dvěma póly hledat rovnováhu.

Otevřenost vůči možnosti nového i v situacích, které už známe, v nás typicky vyvolá pocit, že naše okolí vibruje svěží silou, která v sobě nese nepoznané, ale nic nám nenutí. V předchozím „cvičení pozitivity“ jsme svým éterickým tělem jemně prostoupili své okolí. Nyní to využijeme a svému éterickému tělu dovolíme, aby se tímto nepoznaným v našem okolí a jeho vibrující silou začalo jakoby zlehka prohmatávat. A jako bychom se nadechovali čerstvého vzduchu dovolíme, aby do nás začaly jemně proudit éterické síly nepoznaného. Nejdříve jako měkké teplo, vstupující skrze pokožku na celém těle, pak skrze uši, nakonec skrze oči až k srdci.

Během dne se pak snažíme být bdělí a všímat si situací, kdy máme navyklou tendenci si myslet „O tom jsem ještě neslyšel/a, tak to není možné“ a „To není nic nového, to vím, tady se nemám co naučit“. Podobně jako v předchozím cvičení, i zde je „situace“ míněna v širším smyslu – může se jednat také o určitou věc, rostlinu, živočicha, člověka, o myšlenku nebo o pocit uvnitř v nás apod.

Když taková situace nastane, vědomě se k ní postavíme nezaujatým způsobem, jako bychom ji prožívali poprvé. Otevřeme se možnosti, že se v dané situaci můžeme naučit něco nového i přesto, že už danou věc známe. Je-li možno, zdržíme se okamžitého úsudku (vždy to možné není – např. když se k nám blíží rozjetý náklaďák, musíme jednat velice rychle). Ale zdržíme se i toho, abychom okamžitě bezmyšlenkovitě přijali všechno, co ještě neznáme, a abychom naivně uvěřili všemu, co kdo právě říká. Z této pozice středu mezi dosavadními znalostmi a zkušenostmi na jedné straně, a novým a neznámým na straně druhé, si můžeme položit otázku „Co jsem se právě naučil/a?“.

Jsou-li k tomu vhodné podmínky, pokusíme se podobně jako při ranním připomenutí znovu dovolit, aby do nás začaly jemně proudit éterické síly nepoznaného. Nejdříve jako měkké teplo, vstupující skrze pokožku na celém těle, pak skrze uši, nakonec skrze oči až k srdci.

Postupem času můžeme cvičení nezaujatosti rozšířit i na navyklé konání. Něco, co už jsme dlouho zvyklí nějak dělat, zkusíme začít dělat nějakým jiným způsobem. Třeba si dávat telefon na druhé ucho, jít do práce jinou cestou než obvykle, parkovat auto pozadu místo popředu (nebo naopak) apod. Zkoušet věci ponovu a třeba si jednou najít jinou práci než tu, která nás dlouhodobě nenaplňuje…

Cvičení nezaujatosti - stáhnout návod

Rozšiřující informace

Cvičení nezaujatosti je o tom, být otevřeni vůči všemu, co by mohlo být nové, ale nebýt naivní a nenaletět. Ilustrují to veršíky Christiana Morgensterna (1871–1914) v amatérském českém překladu:

Dej mi pokoj s těmi pohádkami!
Věž v Pise že je od včerejška rovná?
V mém světě není místo pro zázraky.
Že to takhle vidíš, to je vskutku škoda.
Neměl bys dát na pověry,
a měl bys vyhlásit válku,
tvé naivní bezmocné důvěřivosti.

„Vtip“ je v tom, stát na pevných nohou svých zkušeností a svého racionálního myšlení, ale neuzavřít se tím vůči novému, mnohdy i těžko představitelnému. Otevírá to cestu k dalšímu poznávání světa kolem nás, a otevírá to i cestu k poznávání nehmotných světů – ty jsou pro nás nové a těžko představitelné.

Dnes časté přesvědčení o tom, že existuje pouze hmotný svět, má první kořeny už v době Atlantidy, kdy ahrimanské odpůrčí bytosti začaly působit především na éterická těla tehdejších lidí. Toto působení postupně vytvořilo v našem vnímání a v myšlení pomyslnou clonu. Ta nám zahalila možnost vnímat nehmotné světy nebo aspoň připustit, že by mohly existovat. Vznikla v nás iluze o tom, že hmotný svět je jediný, který existuje. Cvičením nezaujatosti, když připouštíme, že by na tom „mohlo něco být“, tuto pomyslnou clonu v myšlení jakoby rozpouštíme. Tím si otevíráme možnost, objevit nehmotné světy i svým vlastním vnímáním – přesněji řečeno soudobým duchovním vnímáním.

Nezaujatost jinými slovy znamená, nastavit svou duši jakoby na příjem a nechat okolní svět, aby k ní promlouval. To má obzvláštní význam, právě když se jedná o objevování nehmotných světů. Když se nezaujatě – jako děti – otevíráme vůči duchovním světům, rozšiřujeme svou perspektivu na úroveň, ze které pomyslně vnímá svět naše Vyšší Já. Nezaujatost je jedním z předpokladů pro to, abychom své Vyšší Já vůbec mohli vyvíjet:

Amen, říkám vám, pokud se neobrátíte a nebudete jako děti, vůbec do nebeského království nepřijdete. (Matouš 18, 3)

Ve vztahu k duchovním světům na jednu stranu potřebujeme zůstat stát na „pevných nohou“ dosud nabytých pozemských zkušeností, na druhou stranu nemůžeme tyto své pozemské zkušenosti do duchovních světů jednoduše přenášet. Duchovní světy jsou totiž oproti tomu pozemskému do značné míry protikladné. Co je tím myšleno si vysvětlíme úryvkem textu z pera Rudolfa Steinera:

Pátým cvičením rozvíjíme své Manas neboli Vyšší Já. Už nemůžeme lpět jen na tom, co jsme dosud viděli, slyšeli a naučili se. Musíme si zvykat dát na chvíli stranou vše pozemské, a takto „vyprázdněni“ jít vstříc tomu, co nového přichází z duchovních světů. Manas lze vyvíjet jen tehdy, když se naučíme, pokládat to, o čem nás přesvědčuje naše pozemské racionální myšlení, za druhořadé ve srovnání s idejemi, jež k nám proudí z kosmu, který nepřetržitě spřádají duchovní bytosti. Z těchto idejí, v podstatě Božích myšlenek, totiž vzniklo vše, co nás obklopuje – proto je i správné, považovat to v této souvislosti za druhořadé. K těmto Božím myšlenkám nelze proniknout prostřednictvím dosavadního pozemského myšlení. Teď jde o to, abychom se učili za vším, co je zřejmé, alespoň vycítit to, co je Božské. Čím více se dozvídáme, tím jsme skromnější, neboť zjišťujeme, jak málo toho dosud víme. A učíme se, že abychom do své duše mohli nabrat to Božské, co k nám proudí, musíme ve své duši dát stranou všechno dosavadní pozemské. A tomu Božskému jít vstříc zcela nezaujatí – jako děti. Naše duše se v ohledu toho, čím je naplněna z pozemského žití, musí znovu stát jakoby dětskou. Jen tak může proniknout do nebeských říší. Do takto dětsky čisté duše pak může jako dar proudit moudrost duchovních světů. (GA266c)

Neboli: V hmotném světě sice potřebujeme zůstat stát na pevných nohou svých pozemských zkušeností, ale chceme-li otevřít k duchovním světům svou duši, musíme dát uvnitř v duši stranou vše, co si zde z hmotného pozemského světa neseme. To nic nemění na skutečnosti, že si musíme zachovat ostražitost a bdělé myšlení, abychom byli schopni oddělit „zrno od plev“.

Smrtí hmotného těla, která jednou nevyhnutelně nastane, se rázem změní způsob naší existence. Ocitneme se v nehmotném světě, který je diametrálně odlišný od materiálního světa, ve kterém žijeme ve hmotném těle. Průprava cvičení nezaujatosti nám může pomoct se v novém prostředí rychleji zorientovat, až to nastane.

Poslední knihou Nového zákona v Bibli je Janovo zjevení (někdy též nazývané Janova apokalypsa). Jan zde mj. předestírá možný vývoj člověka, nás lidí, na Zemi. Jedno z důležitých sdělení je obsaženo v 5. verši ve 21. kapitole:

Ten, který seděl na trůnu, řekl: „Hle, všecko tvořím nové.“ (Zjevení, 21, 5)

Kristus zde sděluje, že nic nezůstane takové, jaké to bývalo.

Abychom se tomuto vývoji dokázali přizpůsobit, potřebujeme na základě toho, co jsme dosud vyvinuli, být schopni se otevřít tomu, co přijde. I v tom je význam cvičení nezaujatosti.

Cvičení životní rovnováhy

Video a zvuk

Kapitoly:
00:00 Úvod – oč se jedná?
03:50 Jak provádět cvičení
09:30 Rozšiřující informace
Cvičení životní rovnováhy – stáhnout mp3

Oč se jedná

Ve cvičení životní rovnováhy jde o to, trvale uplatňovat základní životní principy a trvale provádět základní cvičení, a přitom je začlenit do svého života tak, aby se staly jeho zcela přirozenou a vzájemně provázanou součástí. Cílem je, hledat a nalézat rovnovážný střed v rozmanitých aspektech každodenního života, které se na první pohled jeví černobílé. Při tom jde i o to, v návaznosti na tři životní principy (Dobrý člověk, Odpuštění, Chyba jako příležitost) si uvědomovat souhru a organickou provázanost předchozích pěti základních cvičení (Ovládání myšlení, Ovládání konání, Emocionální stabilita, Pozitivita a Nezaujatost). A jde také o to, slaďovat tyto principy a cvičení se svým životem tak, aby tvořily jediný provázaný harmonický celek, který vyúsťuje právě v novou životní rovnováhu. Takto vnímaná cvičení se pomyslně sbíhají do našeho srdce, kde vytvářejí náš vnitřní opěrný bod – pomyslný „střed“. Pozorováním a uvědoměním si organické souhry předchozích pěti základních cvičení v podstatě začínáme vnímat své myšlení, které vychází z naší vůle. Možná dokonce začneme o svém myšlení hlouběji přemýšlet a pronikat do jeho dosud skrytých zákoutí. Souhrnně vyjádřeno, hlavním zaměřením tohoto cvičení je MYŠLENÍ, jež se naplňuje v MYŠLENÍ.

Ráno si toto cvičení jen krátce připomeneme. Během dne pak jde o to, být bdělí vůči situacím, které nám dají možnost si uvědomovat schopnosti a síly, jež nám základní cvičení přinášejí, jak do sebe zapadají a harmonizují naše myšlení, cítění a vůli, i to, že vzešla z naší vůle skrze naše myšlení.

Než s cvičením začnete, dopřejte si aspoň měsíc času na zvládnutí předchozího cvičení nezaujatosti, jak je popsáno v sekci Postupný rozběh.

Jak na to

Cvičení životní rovnováhy provádíme pravidelně denně, a to po krátké ranní přípravě během dne. Celkem potřebujeme asi 1 minutu času.

Cvičení má dvě části:

Ranní připomenutí.
V průběhu dne vykonání cvičení, když k tomu nastane situace.

Ranní připomenutí provádíme na závěr ranní přípravy předchozích cvičení.
Když jsme už jsme provedli…

cvičení pro ovládání myšlení,
rozhodnutí pro denní cvičení pro ovládání konání,
uvědomění tématu pro denní cvičení emocionální stability,
připomenutí bdělosti pro denní cvičení pozitivity a
připomenutí bdělosti pro denní cvičení nezaujatosti,

tak si na závěr necháme proběhnout myšlením celkovou provázanost a souhru tří základních životních principů a těchto pěti základních cvičení. Pokusíme se si je krátce uvědomit jako jediný organický provázaný celek, jehož pravidelným uplatňováním ve svém životě

vnášíme řád do tří hlavních sil své duše – tedy do myšlení, cítění a vůle,
vytváříme ve svém životě rovnováhu a vnášíme ji i do svého okolí,
uvnitř v sobě, v srdci, posilujeme vnitřní opěrný bod – svůj „střed“ a
vyvíjíme se tím v bytost otevřenou světu, která přesto zůstává sama sebou.

Soustředíme se na chvíli do svého srdce – tedy do svého „středu“. Dovolíme, aby z organické souhry základních cvičení, jejíž uvědomění vychází z našeho myšlení, začal v našem srdci vznikat pocit pevné opory, přesto přizpůsobivé a nikoliv strnulé, a jakéhosi ukotvení. Tomuto pocitu dovolíme, aby začal proudit ze srdce ven – dolů skrze nohy do Země a nahoru skrze hlavu so kosmu. A dovolíme, aby tento vibrující proud skrze naše srdce – skrze náš „střed“ – propojil Zemi a duchovní světy. A aby nás v propojení s oběma těmito světy zakotvil.

Během dne, když jsme použili některé z předchozích cvičení, se můžeme ještě na vteřinku jakoby zastavit a uvědomit si schopnosti a síly, jež nám základní cvičení přinášejí, jak do sebe zapadají a harmonizují naše myšlení, cítění a vůli, i to, že vzešla z naší vůle skrze naše myšlení.

Jsou-li k tomu vhodné podmínky, pokusíme se podobně jako při ranním připomenutí znovu dovolit, aby z našeho srdce začal vycházet vibrující proud éterických sil – dolů skrze nohy do Země a nahoru skrze hlavu so kosmu. A opět dovolíme, aby tento vibrující proud skrze naše srdce – skrze náš „střed“ – propojil Zemi a duchovní světy. A aby nás v propojení s oběma těmito světy zakotvil.

Cvičení životní rovnováhy - stáhnout návod

Rozšiřující informace

Cvičení životní rovnováhy nás harmonickou souhrou pěti předchozích cvičení ukotvuje na Zemi a z této pozice nás propojuje s duchovními světy. Když jsme si cvičení osvojili, můžeme s ním začít experimentovat tak, že místo všech pěti cvičení si na určitý den vybereme jen dvě nebo tři nebo čtyři cvičení a pozorujeme, jak vzájemně souvisí, jak se doplňují, jak na nás působí. V každém případě platí zásady, se kterými jsme se seznámili v sekci Postupný rozběh: Zásada PRAXE, zásada SNAHY bez OČEKÁVÁNÍ, a především zásada PRAVIDELNOSTI a VYTRVALOSTI – neboť vytrvalost a pravidelnost jsou alfou a omegou veškeré této práce na sobě … neboli „rytmus nahrazuje sílu“.

Pro život ve hmotném fyzickém světě nám „cvičení životní rovnováhy“ pomáhá vytvářet v srdci vnitřní opěrný bod – náš „střed“. Propojuje do organického celku schopnosti a síly duše, které jsme vyvinuli a dále trénujeme předchozími životními principy a základními cvičeními. Tím vytváří předpoklad pro to, abychom takto vybaveni dokázali co možná pevně stát v pomyslném vlnobití každodenního života být přitom majákem pro ostatní. A my sami možná zjistíme, že ubývá nespokojeností, které jsme až dosud prožívali.

Nově vyvinuté schopnosti a síly duše, nově nabytá vnitřní pevnost a ukotvení na Zemi jsou pro nás jistou základnou, ze které můžeme co možná bezpečně pronikat do nehmotných světů a poznávat je. Podle slov Rudolfa Steinera je riskantní a nezodpovědné, aby se někdo pokoušel vstupovat jakýmkoliv způsobem do kontaktu s nehmotnými světy, dokud se přes všechna předchozí cvičení nepropracuje až k tomuto šestému základnímu cvičení. Proč tomu tak je?

Především platí, že když je náš zájem zaměřen jen na záležitosti hmotného světa, pak tři hlavní síly naší duše, tj. cítění, myšlení a vůle, jsou do jisté míry usměrňovány právě působením hmotného světa a hmotného těla. Když se začneme otevírat nehmotným světům, mají cítění, myšlení a vůle tendenci se vymykat tomuto dosavadnímu usměrňování ze strany hmotného okolí. Pokud je sami nedokážeme mít pod kontrolou (to si trénujeme šesti základními cvičeními), pak při otevírání se nehmotným světům vzniká nemalé riziko, že cítění, myšlení a vůle se vymknou z dosavadních přirozených omezení, a začnou si jakoby začnou dělat, co samy chtějí. Konkrétně se to může projevit následujícími třemi mezními případy (plus jakýmikoliv jejich kombinacemi):

Pokud získá navrch cítění na úkor myšlení a vůle:
Člověk mnohdy začne bezmyšlenkovitě vyhledávat duchovní apod. „vzory“ – mohou to být třeba tzv. „guru“, tzv. „alternativní metody“ nebo třeba filmy s chytlavými vztahovými zápletkami. Vůči nim si daný člověk vytváří nenápadnou, ale o to zákeřnější závislost. Je to pohodlné a dotyčný zpravidla nevidí důvod, na tom něco měnit. A i kdyby chtěl, zpravidla nenajde dostatek vůle to udělat.
.
Pokud získá navrch myšlení na úkor cítění a vůle:
Člověk se mnohdy začne zabývat myšlenkovými konstrukcemi bez toho, že by vyústily v konání. Stává se z něj teoretik, někdy až posedlý nenasytnou touhou po vědění. Promýšlí další a další možnosti a varianty, ale nemá vůli ani motivaci k činům, které je třeba, aby následovaly.
.
Pokud získá navrch vůle na úkor cítění a myšlení:
V chování člověka to začne vést k různým formám neuvážených činů. Takový člověk „startuje“ a okamžitě impulsivně koná bez toho, že by měl schopnost domyslet nebo aspoň pocitově odhadnout možné následky. Může to vyústit až v násilnické projevy různého charakteru.

Dále je důležité vědět, že většina postupů, které jsou zaměřeny na získání vhledu do duchovních světů, včetně zdánlivě neškodných meditací, vede k dočasnému rozvolnění spojení mezi fyzickým a éterickým na jedné straně a astrálním tělem a JÁ na druhé straně – tedy podobně, jako ve spánku. Tím se oslabí „dohled“, který JÁ nad svým fyzickým a éterickým tělem vykonává. Ve spánku tuto roli dočasně přebírají vyšší bytosti duchovní hierarchie. Mimo spánek, např. při meditaci, zůstane fyzické a éterické tělo zčásti přístupné jiným bytostem. Ty se mohou do bytosti člověka připojit, což může mít nepříznivé důsledky pro postiženého člověka – od poruch spánku přes změny chování až k možné potřebě vyhledat psychologickou či psychiatrickou pomoc.

Typickým, ale ne jediným, příkladem může být působení asurských odpůrčích bytostí, které začíná být významněji citelné až v současné době. Asurské působení je zaměřeno především na lidské fyzické tělo a cílí na vytváření chaosu v těle a ve všem, co s tělem souvisí – v trávení a v látkové výměně, ve vnímání sexuální identity, v myšlení atd. Cvičením životní rovnováhy tomuto působení asurských odpůrčích bytostí čelíme tím, že do svého života vnášíme harmonii a kultivujeme své myšlení, cítění a vůli, jež vyúsťuje v konání.

Při všech cvičeních je třeba mít na zřeteli svou motivaci. Pokud by motivace byla egoistická, mohla by cvičení namísto ochrany proti působení odpůrčích bytostí pro ně být otevřenými dveřmi. Motivace musí být nezištná – cvičeními zušlechťujeme sebe, to je v pořádku, ale tím pracujeme pro ostatní – abychom jim šli příkladem a dokázali pomoct. Nejde tedy o to, být jen krásnou růží, ale být krásnou růží, která přispívá ke kráse zahrady.

A jak pokračovat dál?
Životní principy i šest základních cvičení od této chvíle průběžně uplatňujeme jako novou a teď již přirozenou součást svého života. Máte-li však pocit, že cvičení ještě nejsou dostatečně zažitá, můžete si ještě jednou zopakovat celý postupný rozběh.