Této sekci porozumíte snadněji, když nejdříve zvládnete Prvních 21 kroků.

Obsah

O třech kamenících

Začneme metaforou o třech kamenících…

Na prostranství před stavbou kostela sedí tři kameníci, každý má v ruce kladivo a tluče jím do kusu kamene. Zeptali se jich: „Co to děláte?“. Kameníci odpověděli takto:

První kameník:
„Ále, buším tady do toho šutru.“
Druhý kameník:
“Osekávám kámen, bude z něj kus římsy támhle nad oknem kostela.“
Třetí kameník:
„Připravuji kámen, aby se mohl stát součástí chrámu ke slávě Boží.“

Převedeno do tématiky, o kterou se teď zajímáme, by odpovědi kameníků mohly znít například takto:

První kameník:
„Ále, jeden průšvih za druhým – chci, abych byl konečně v pohodě a ostatní mě nezajímá.“
Druhý kameník:
„Chci, aby nám to doma i v práci fungovalo. O mně až tak nejde.“
Třetí kameník:
„Chci přiložit ruku k Božímu dílu a být i příkladem pro ostatní.“

Který z kameníků měl nejušlechtilejší, a tedy nejsilnější, motivaci? Nejvyšší cíl?

Pokusme se nyní pohlédnout na tři základní životní principy a na šest základních cvičení očima třetího kameníka…

Probouzení vlastního JÁ

Video a zvuk

Probouzení vlastního JÁ – stáhnout mp3

Jak jsme si ukázali v souvislosti s tématy Vánoc a Letnic, naše lidské JÁ je výjimečné oproti JÁ bytostí duchovní hierarchie. Je výjimečné minimálně ve dvou ohledech:

V době vzniku Sluneční soustavy, když jsme své lidské JÁ obdrželi od sedmi Elohim, vysokých duchovních bytostí tvaru, působil skrze Elohim navíc 2. Logos Zdroje, tj. Syn Boží. Jeho působení v našem JÁ zanechalo „Boží jiskru“ coby zárodek naší budoucí schopnosti svobodně tvořit.
Tentýž Syn Boží se před 2000 lety coby Kristus inkarnoval do těla Ježíše z Nazaretu. Následnou smrtí na kříži na Golgotě se Kristus propojil se Zemí a tím i s našimi lidskými JÁ. Boží jiskru v JÁ tak proměnil ve dřímající sílu, kterou my lidé můžeme každý v sobě probudit, resp. aktivovat.

Kristovu sílu, která dřímá v našem JÁ, můžeme probudit tak, že budeme konat v souladu s výchozí tvůrčí ideou člověka „vyvinout se v bytost, která myslí, a dokáže si proto uvědomit, kdo je a proč tu je; v bytost, která soucítí, a je proto schopná pojmout zájmy a potřeby své i svých bližních; a v bytost, která má svobodnou vůli, a dokáže ji uvědoměle a zodpovědně využívat“.

Uplatňováním tří základních životních principů a praktikováním šesti základních cvičení konáme v souladu s touto svou výchozí tvůrčí ideou – a aktivujeme tím Kristovu sílu ve svém JÁ neboli probouzíme své JÁ.

Vývoj čaker

Video a zvuk

Vývoj čaker – stáhnout mp3

Na nahrávce mp3 je v čase 21:30 přeřeknutí.
U myšlení se říká, že je „interakcí mozku a tepelného a chemického éteru“,
správné znění je „interakcí mozku a tepelného a SVĚTELNÉHO éteru“.
V čase 22:00 je toto přeřeknutí ještě jednou, ale opačně.

Na lidském těle je sedm tzv. hlavních čaker. Ty bývají považovány za určité „rotující víry“, které přenášejí energii. Sedm hlavních čaker znázorňuje následující obrázek – spodní tři čakry se týkají převážně éterického těla, vyšší čakry převážně astrálního těla:

Čakry ale bývají znázorňovány i jako „lotosové květy“. S tím souvisí méně známá skutečnost, která jde nad rámec toho, co se o čakrách běžně ví – totiž že vyšší čakry jsou, resp. mohou se stát, orgány tzv. soudobého duchovního vnímání (viz následující kapitola). Tuto schopnost některých čaker jim propůjčují neviditelné „okvětní lístky“, které – jsou-li vyvinuty – „prohmatávají“ nehmotný svět jako pomyslná chapadélka našeho astrálního těla, naší duše:

Doplňme, že „dva okvětní lístky“ čelní čakry jsou ve skutečnosti dvě skupiny, z nichž v každé je 48 jemnějších lístků, celkem tedy 96. Podobně „1000 okvětních lístků“ korunní čakry je tvořeno dvěma skupinami, z nichž v jedné je 960 lístků a ve druhé 12 lístků, celkem tedy 972.

Uvedených počtů „okvětních lístků“ můžeme dosáhnout v budoucnu. V naší první fázi vývoje (probíhal do nedávné doby – viz např. Kosmické putování člověka) se bez potřeby našeho přičinění u každé čakry zatím vyvinula vždy pouze polovina z uvedeného počtu „okvětních lístků“. Vždy druhou polovinu „okvětních lístků“ můžeme vyvinout vlastním úsilím, pokud se pro to rozhodneme (nicméně musíme je vyvinout, chceme-li se jako bytosti dále vyvíjet).

Jak si dále ukážeme, pro vyvinutí schopnosti soudobého duchovního vnímání hrají rozhodující roli čtvrtá (srdeční), pátá (krční) a šestá (čelní) čakra. To je zásadní rozdíl oproti historickému tzv. atavistickému duchovnímu vnímání (viz v následující sekci), pro které jsou (byly) rozhodující první, druhá a třetí čakra. Abychom se k soudobému duchovnímu vnímání mohli propracovat, potřebujeme vlastními silami dovyvinout „okvětní lístky“ čtvrté, páté a šesté čakry. Jak to lze udělat?

První „okvětní lístek“ šesté (čelní) čakry se měl dovyvinout za přispění sedmé (korunní) čakry ve starém Řecku prostřednictvím tehdejšího rozkvětu myšlení – filozofie, logiky, racionality… Na zbývajícím druhém „okvětním lístku“ šesté (čelní) čakry pracujeme např. studiem vyšších světů při zapojení jasného logického myšlení (k tomu se snaží přispět i tyto stránky).
.
Prvních osm „okvětních lístků“ páté (krční) čakry se mělo dovyvinout v období renesance a bývá dáváno do souvislosti mj. s předchozím působením sv. Františka z Assisi. Vyvinutí zbývajících osmi „okvětních lístků“ páté (krční) čakry patří k cílům principů, jež vycházejí z ušlechtilé osmidílné stezky, kterou lidstvu přinesl Buddha … bude to úkolem v příštích tisíciletích.
.
Prvních šest „okvětních lístků“ čtvrté (srdeční) čakry se mělo dovyvinout až v 19. století v souvislosti s převzetím regentství archandělem Michaelem. Vyvinout šest zbývajících „okvětních lístků“ čtvrté (srdeční) čakry patří podle Dr. Steinera k nejdůležitějším úkolům současnosti. Prostřednictvím srdeční čakry totiž vyvíjíme nový orgán ve svém éterickém těle – tzv. éterické srdce. „Okvětní lístky“ čtvrté (srdeční) čakry vyvíjíme praktikováním šesti základních cvičení – tím současně posilujeme celou srdeční čakru a vytváříme protiváhu k racionálnímu myšlení, které je zatím dominantní u většiny lidí. Vznikající éterické srdce rozšiřuje stávající racionální logické myšlení v živé (živoucí) myšlení, jež je předpokladem pro vyvinutí schopnosti již zmíněného tzv. soudobého duchovního vnímání (blíže v následující sekci). Podporou v tomto úsilí jsou též tvořivé činnosti, které mají charakter umění.

Naše běžné každodenní racionální logické myšlení z velké části reaguje na vnější podněty, jež vznikají skrze naše smysly. Odehrává se v interakci mozku, mozkových neuronů, se silami tepelného a světelného éteru. Na rozdíl od toho živé (živoucí) myšlení vzniká pouze na základě naší vůle, bez vnějších podnětů. Probíhá na úrovni sil zvukového a životního éteru, bez interakce s hmotou mozku. Jedná se tedy o myšlení duchovního charakteru.

Možnost živého myšlení jsme jako lidé ztratili v době Lemurie v důsledku „pádu do hříchu“, kdy lidská astrální těla byla prostoupena luciferskými bytostmi. Přišli jsme přitom o schopnost působit na některé éterické síly – zejména na síly životního a zvukového éteru. Když Ježíš Kristus později zemřel na kříži na Golgotě a Kristus se tím spojil se Zemí, přinesl nám mj. své síly. Patří k nim i síly životního a zvukového éteru. Jsou nám k dispozici jako možnost a mj. prací na svých čakrách se je můžeme naučit využívat právě pro živé, resp. živoucí myšlení. Orgánem pro vnímání živého myšlení je namísto mozku již zmíněné éterické srdce, skrze srdeční čakru dochází k interakci sil zvukového a životního éteru s rytmy krevního oběhu a dýchací soustavy. I proto nazýváme živé myšlení též „myšlení srdcem“ nebo i „Michaelské myšlení“.

Vědomí a duchovní vnímání

Video a zvuk

Vědomí a duchovní vnímání – stáhnout mp3

Na nahrávce mp3 je v čase 33:35 přeřeknutí.
Je zde použito nesprávné slovo „imaginace“ namísto správného „INSPIRACE“.

To, zda a jak vnímáme duchovní světy, souvisí mj. s úrovní našeho vědomí. V průběhu 7dílného vývojového cyklu od Starého Saturnu po Vulkán se vyvíjelo a dále se vyvíjí lidské vědomí. Sedm úrovní vědomí shrnuje následující tabulka:

Vývojové období (tj. Velká Manvantara)	Úroveň vědomí
1. Starý Saturn	Vědomí transu Zcela zastřené vědomí bez vnitřního prožívání, srovnatelné se stavem hlubokého transu, avšak z hlediska šíře záběru jakoby obepínající celý Vesmír. Proto bývá též nazýváno Vševědomí. Srovnatelné s vědomím dnešních nerostů, s vědomím lidského fyzického těla nebo s vědomím dnešního člověka právě ve stavu hlubokého transu.
2. Staré Slunce	Vědomí hlubokého spánku Zastřené vědomí bez vnitřního prožívání, srovnatelné se stavem hlubokého bezesného spánku, z hlediska šíře záběru obepínající celou Sluneční soustavu. Úbytek zastření vědomí, tedy jeho mírné projasnění, nastal na úkor zmenšení šíře záběru. Srovnatelné s vědomím dnešních rostlin, s vědomím lidského éterického těla nebo s vědomím dnešního člověka, který spí hlubokým bezesným spánkem.
3. Starý Měsíc	Obrazové vědomí Zčásti projasněné vědomí, schopné vytvářet vnitřní symbolické obrazy, znázorňující okolní svět. Barvy a tóny těchto symbolických vnitřních obrazů vyjadřují sympatie nebo antipatie vůči tomu, nač je vědomí právě zaměřeno. Dochází tedy k jednoduchému vnitřnímu prožívání, které je ale neoddělitelně provázáno s vnějším prožíváním – nositel vědomí se cítí jako součást okolí, nedokáže se vůči němu vymezit. Šíře záběru obrazového vědomí je ještě užší než v předchozím případě. Srovnatelné s vědomím dnešních zvířat, s vědomím lidského astrálního těla nebo s vědomím dnešního člověka, který spí a zdají se mu sny.
4. Sluneční soustava	Bdělé sebeuvědomělé vědomí Dnes máme zcela jasné, ostře vyhraněné vědomí, kterým dokážeme jasně odlišit sebe a okolí tím, že okolní objekty vnímáme – na rozdíl od předchozích případů – vně sebe. Barvy, tóny a další vlastnosti vnímáme vně sebe, jako vlastnost objektu, na který je vědomí právě zaměřeno. Současně máme individuální vnitřní prožitky, které s tímto vnějším vnímáním souvisí – máme svůj vnitřní svět, svou duši. Ostrost současného vědomí je vyvážena tím, že vědomí je velice úzce zaměřeno – typicky pouze na objekt, resp. na předmět, který právě vnímáme. Setkáme se proto i s názvy „objektivní vědomí“ nebo „předmětné vědomí“. Ve vztahu k danému vnějšímu předmětu si ve vědomí dokážeme vytvořit představy a myšlenky, a ty dále dokážeme kombinovat a vyvozovat logické závěry. Smyslovým vjemům okolních objektů dokážeme dát význam tím, že si prostřednictvím myšlení propojíme vjem s pojmem. Tím poznáváme okolní svět – jsme bytosti předurčené k poznání. Tím, že objekty okolního světa vnímáme okolo sebe, se vůči okolnímu světu vymezujeme a vnímáme se jako individualita – první projevy lze pozorovat okolo 3 let věku. To našemu bdělému vědomí dává kvalitu bdělého sebeuvědomění a umožňuje nám vnímat se jako „Já“. To je výrazný rozdíl oproti předchozím třem úrovním vědomí. Napomohla nám k tomu mj. schopnost myslet. Vývoj vědomí od Starého Saturnu po dnešek lze v krátkosti shrnout tak, že se zvětšovala jasnost, resp. ostrost, vědomí, a zmenšovala se šíře záběru vědomí.
5. Nový Jupiter	Obrazové sebeuvědomělé vědomí Mělo by být přibližnou kombinací dnešního bdělého sebe/vědomí a vědomí Starého Měsíce. Tedy jasné a bděle sebeuvědomělé, avšak představy, které si dnes vytváříme ve vědomí, budou na základě ideje nositele vědomí vznikat i jako živoucí vnější obrazy. Například představa určité barvy nebude pouze v duši, ale rozvine se i jako vnější obraz, který navíc dokáže působit na okolní nehmotné bytosti. Můžeme si to připodobnit k astrálním obrazům podle nám známého obrázku, který je uveden pod tabulkou.
6. Nová Venuše	Objektivní sebeuvědomělé vědomí Mělo by být velmi přibližnou kombinací dnešního bdělého sebe/vědomí, vědomí Starého Měsíce a vědomí Starého Slunce. Tedy jasné a bděle sebeuvědomělé, schopné na základě ideje nositele vědomí vytvářet živoucí vnější obrazy, s nimiž jsou navíc spojeny tvůrčí síly. Jinými slovy vědomí bude schopno vytvářet nehmotné bytosti, jež svými silami působí podle obrazu, k němuž byly stvořeny – odtud pochází adjektivum „objektivní“ v názvu této úrovně vědomí. Podle nám známého obrázku, který je uveden pod tabulkou, si to můžeme připodobnit k tvůrčím éterickým silám, jež působí v souladu s předchozím astrálním obrazem.
7. Vulkán	Formující sebeuvědomělé vědomí Mělo by být velmi velmi přibližnou kombinací dnešního bdělého sebe/vědomí, vědomí Starého Měsíce, vědomí Starého Slunce a vědomí Starého Saturnu. Tedy jasné a bděle sebeuvědomělé, schopné na základě ideje nositele vědomí vytvářet živoucí vnější obrazy, s nimiž jsou spojeny tvůrčí síly, jež jsou navíc způsobilé vytvářet nehmotné, tedy duchovní, fyzické formy, resp. tvary. Podle nám známého obrázku pod tabulkou si to můžeme připodobnit k „dílu“, tedy k formujícím duchovně-fyzickým silám, jež jsou výslednicí předchozích tvůrčích éterických sil. Poznámka – z podobné úrovně vědomí, avšak vedeni z vyšších úrovní duchovní hierarchie, tj. ještě bez svobodné vůle, které se učíme až my lidé, vytvářeli vysoké duchovní bytosti tvaru náš Vesmír, Sluneční soustavu a v ní člověka.

Pro shrnutí sedmi úrovní vědomí lze říci:

Nositel prvních tři úrovní vědomí splývá se svým okolím, nedokáže se ve svém vnímání od okolí odlišit a vymezit
Teprve čtvrtá úroveň vědomí, tedy bdělé sebeuvědomělé vědomí, dává svému nositeli možnost, odlišit a vymezit sebe sama od okolí – tohoto vědomí jsme dosáhli my lidé zde na Zemi, mj. i díky schopnosti myslet. Ovšem za tu cenu, že jsme z velké části přišli o schopnosti předchozích tří úrovní vědomí (ilustruje to i níže uvedený obrázek)
Budoucí pátá, šestá a sedmá úroveň vědomí zachovávají nositeli vědomí schopnosti čtvrté úrovně, tj. bdělost a odlišení a vymezení sebe sama od okolí, a postupně je obohacují, v pozměněné formě, o předtím ztracené schopnosti prvních tří úrovní vědomí

S dřívějšími úrovněmi vědomí, tedy s vědomím transu, s vědomím hlubokého spánku a s obrazovým vědomím souvisí dřívější vnímání duchovních světů, které bývá označováno jako historické neboli atavistické duchovní vnímání. To bylo dříve zcela přirozené, v průběhu času postupně sláblo. Lidé jím byli nevědomě „napojeni“ na duchovní světy. V dnešní době dochází k atavistickému duchovnímu vnímání jakoby zvnějšku, buď spontánně nebo za využití různých pomůcek (karty, virgule, kyvadlo, channelling, automatické písmo, automatická kresba, …) a především mimo bdělé vědomí. Při atavistickém duchovním vnímání proto typicky nelze v okamžiku vnímání rozlišit, co vnímáme a co je zdrojem, ani řídit, co k sobě pustíme a co nikoliv. Jedná se o situace typu „přišla mi ‚shora‘ informace“, „měl/a jsem vizi“ apod. Zprostředkovatelem atavistického duchovního vnímání je především fyzické tělo, hlavně jeho dolní polovina, plus především (ale nejen) spodní tři čakry – kořenová, sakrální, solar. V angličtině a v němčině dokonce používají úsloví „Moje střeva říkají, že…“. Takto získané informace mohou být správné, ale nemusí, a my máme pramalou možnost to okamžitě ověřit. Od jaké bytosti ty informace jsou? Není to odpůrčí bytost? Proč mi tu informaci daná bytost poslala? Jaký tím sleduje cíl? „Přišly“ ty informace v souladu s mou vůlí? Jak ověřit pravdivost / hodnověrnost? (… nanejvýš zpětně, pokud vůbec). V dobré víře se mohu snadno stát obětí manipulace a nástrojem jiných zájmů. Doplňme, že schopnost atavistického duchovního vnímání se díky vazbě na fyzické tělo dědí mezi předky a potomky. Atavistickým duchovním vnímáním v určité zvláštní instinktivní formě dnes nejvíce disponují „přírodní” národy a mají za úkol je ještě určitou dobu udržet jako protiváhu vznikajícího tzv. soudobého duchovního vnímání, jež má naopak vyvinout zbylá část lidstva.

Se třemi budoucími úrovněmi vědomí, tedy obrazovým sebeuvědomělým, objektivním sebeuvědomělým a formujícím sebeuvědomělým vědomím souvisejí tři nové úrovně vnímání duchovních světů – a to tzv. imaginace, inspirace a intuice, které dohromady tvoří tzv. soudobé duchovní vnímání. V rámci svého dalšího vývoje bychom soudobého duchovního vnímání měli dosáhnout – pokud se pro to rozhodneme. Člověku, který si soudobé duchovní vnímání osvojí, se otevírá možnost přístupu do duchovních světů z pozice svého JÁ a za zprostředkování nově vyvinutých „okvětních lístků“ čtvrté, páté a šesté čakry. Děje se to za plného sebe/vědomí a s pevným ukotvením v sobě a na Zemi. Jinými slovy jde o to, vnímat nehmotné světy stojíc pevně na Zemi a vycházejíc ze svého zkonsolidovaného nitra, z vlastní vůle a při plném bdělém vědomí. To nám umožní v každém okamžiku rozlišit, co vnímáme a co je zdrojem, a řídit, co k sobě pustíme a co nikoliv. Pravdivost a hodnověrnost je navíc dána tím, že pomyslným autorem je naše JÁ … vnímanou realitu duchovního světa vytváříme v souladu s duchovním světem z pozice svého JÁ sami, a to díky síle vytvářet něco z ničeho, kterou nám přinesl Kristus. Tím, že vychází z JÁ, není soudobé duchovní vnímání vázáno na fyzické tělo a nelze je proto zdědit po předcích. Schopnost soudobého duchovního vnímání lze získat cíleným školením, jehož předpokladem je mj. zde uvedená práce na sobě. Doplňme, že schopností soudobého duchovního vnímání disponoval Dr. Rudolf Steiner.

Vžijme se do situace, že stojíme pod stromem, který je obalen zralými jablky. Tento strom pro nás představuje duchovní svět. Zatřeseme stromem a sypou se padající jablka (někdy jablka padají i sama od sebe). Některá jsou nádherná, některá ujdou, některá jsou červivá nebo nahnilá. Nemáme možnost ovlivnit, jaká jablka padají. Nanejvýš je potom můžeme přebrat, ale můžeme si přitom nechtěně sáhnout do něčeho shnilého nebo plesnivého. To je atavistické duchovní vnímání. Můžeme si ale vzít žebřík, vylézt nahoru a trhat jenom ta jablka, která si vybereme. Vyhneme se těm nahnilým a červivým, ale možná nedosáhneme až nahoru, kde jsou ta nejhezčí jablka – ty zatím budeme muset setřást. Až si ale pořídíme delší žebřík, dosáhneme i na samý vrcholek stromu. To je soudobé duchovní vnímání.

Dalším detailům soudobého duchovního vnímání se budeme věnovat při jiné příležitosti. Nyní jen ve zkratce charakterizujme schopnosti imaginace, inspirace a intuice a uveďme si jejich souvislost budoucími úrovněmi vědomí a s čakrami:

Imaginace
- Souvisí s obrazovým sebeuvědomělým vědomím a umožňuje vlastními silami, v souladu s duchovní realitou, vytvářet a vnímat její obrazy.
- Imaginace vychází z éterického těla a jejím mimosmyslovým orgánem je (bude) nově vyvinutý druhý „okvětní lístek“ šesté / čelní čakry.
- K tomu doplňme, že pomyslným můstkem ke schopnosti imaginace je tzv. živé, resp. živoucí, myšlení, které se zčásti odehrává bez interakce s hmotou mozku, tj. pouze na úrovni éterických sil. Zvládnout živoucí myšlení je jedním z našich současných úkolů.
Inspirace
- Souvisí s objektivním sebeuvědomělým vědomím a umožňuje jakoby vstoupit za předtím vytvořené obrazy a porozumět jejich sdělením.
- Inspirace vychází z astrálního těla a jejím mimosmyslovým orgánem je (bude) nově vyvinutých osm „okvětních lístků“ páté / krční čakry.
Intuice
- Souvisí s formujícím sebeuvědomělým vědomím a umožňuje pomyslně vstoupit ještě hlouběji, jakoby pod povrch pouhého porozumění jednotlivým obrazům, tím splynout s duchovní realitou, proniknout tak do jejího širšího smyslu, a porozumět mu.
- Intuice vychází z JÁ a jejím mimosmyslovým orgánem je (bude) nově vyvinutých šest „okvětních lístků“ čtvrté / srdeční čakry a již zmíněné éterické srdce.

Je zřejmé, že imaginace, inspirace a intuice, coby stavební kameny soudobého duchovního vnímání, do určité míry zapojují budoucí stavy vědomí a tím si jakoby „sahají“ do budoucnosti, a že pro soudobé duchovní vnímání potřebujeme dovyvinout čtvrtou, pátou a šestou čakru. Propojíme-li si toto poznání s informacemi o čakrách z předchozí sekce, stane se zřejmým i to, že odrazovým můstkem k získání schopnosti soudobého duchovního vnímání je šest základních cvičení.

Vývoj sedmi úrovní vědomí a z nich vyplývající způsob duchovního vnímání ilustruje následující obrázek:

V jádru dosud vyvinutého bdělého sebeuvědomělého vědomí je dnešní racionální logické myšlení. Vzniku racionálního logického myšlení napomohlo postupné otevření sedmé (korunní) čakry, jež umožnilo vývoj lidského mozku do dnešní podoby. Vývoj k bdělému sebeuvědomění byl tedy vývojem od první (kořenové) čakry směrem vzhůru k sedmé (korunní) čakře. ALE – jak víme, sedmá (korunní) čakra v sobě obsahuje malou skupinu 12 „okvětních lístků“, stejně jako má 12 „okvětních lístků“ čtvrtá (srdeční) čakra. Z této skutečnosti, stejně jako z předchozího obrázku vyplývá, že živé (živoucí) myšlení vychází z dosud vyvinutého racionálního logického myšlení. Podtrženo, sečteno:

Mj. studiem vyšších světů při zapojení jasného logického myšlení probouzíme v sedmé (korunní) čakře malou skupinu 12 „okvětních lístků“ coby zárodek éterického srdce, a s ním probouzíme živé (živoucí) myšlení.
.
Mj. šesti základními cvičeními podporujeme pomyslný sestup živého (živoucího) myšlení skrze šestou (čelní) a pátou (krční) až do čtvrté (srdeční) čakry. Tím postupně vzniká imaginace, inspirace a intuice.
.
Ze zárodku v sedmé (korunní) čakře tak na úrovni čtvrté (srdeční) čakry vzniká éterické srdce – z racionálního logického myšlení vzniká „myšlení srdcem“ neboli „Michaelské myšlení“.

Začít se tímto způsobem vyvíjet nám umožnila síla třetího Logos Zdroje, Ducha svatého, která byla lidstvu zpřístupněna nedlouho po smrti Ježíše Krista na kříži na Golgotě při události Letnic. Za ohnivými jazyky, které přitom sestoupily na hlavy Kristových učedníků, můžeme vnímat sestupující zárodek živého myšlení od korunní k srdeční čakře.

V rámci lidského těla tak vývoj postupuje jakoby zrcadlově vůči předchozímu znázornění vývoje vědomí – od kořenové čakry směrem ke korunní a zpět. Ilustruje to následující obrázek (povšimněte si skupiny 12 „okvětních lístků“ uprostřed korunní čakry):

Základní životní principy a šesti základními cvičeními podporujeme svůj vývoj k vyšším úrovním vědomí a tím podporujeme získávání schopnosti soudobého duchovního vnímání. To by měl být dostatečně pádný argument pro to se rozhodnout, investovat denně zhruba 15 minut, které jsou pro to potřeba…

Tím se dostáváme ještě k dalšímu důvodu, proč i v případě, že disponujeme schopností atavistického duchovního vnímání, má smysl vyvíjet i schopnost soudobého duchovního vnímání. Atavistické duchovní vnímání totiž staví na první polovině „okvětních lístků“ čaker, jež se vyvinuly v minulosti. Používáním pouhého atavistického vnímání bez toho, že bychom pracovali i na soudobém duchovním vnímání, jednostranně rozvíjíme pouze staré „okvětní lístky“ čaker a tím v tomto ohledu v podstatě stagnujeme ve vývoji. I zde platí – je důležité hledat rovnováhu.

Další informace o soudobém duchovním vnímání lze nalézt v knize Rudolfa Steinera „Jak dosáhneme poznání vyšších světů?“ (bibliografický kód GA10):

Vývoj Vyššího Já

Video a zvuk

Vývoj Vyššího Já – stáhnout mp3

Připomeňme si, že Vyšší Já (někdy nazývané i Manas) je dosud zpravidla málo až vůbec vyvinutý první duchovní článek, celkově pátý článek, lidské bytosti.

V pojednání o svátku Letnic jsme si ukázali, že za vznik člověka coby bytosti s hmotným tělem, a za všechny z toho vyplývající přednosti oproti bytostem bez hmotného těla, jsme zaplatili vznikem ega a tím, že naše astrální tělo, éterické tělo a fyzické tělo byly (a nadále jsou) „kontaminovány“ působením odpůrčích bytostí. Získali jsme mj. určitou svobodu v rozhodování, ale díky tomu jsme začali chybovat a začali si vytvářet karmu i přesto, že se chybami učíme. A důsledkem karmy často je další „kontaminace“ především astrálního těla. A to – kromě dalších skutečností – významně brání našemu vývoji. Abychom se mohli dále vyvíjet, potřebujeme zbavit především své astrální tělo, a následně i éterické tělo a nehmotné fyzické tělo, této „kontaminace“. Jak to udělat?

Ukázali jsme si i to, že pokud se pro to rozhodneme, máme v našem JÁ ukrytou sílu, jež má možnost rozpouštět v astrální sféře, v éterické sféře a v nehmotné fyzické sféře v nic, a stejně tak v astrální sféře, v éterické sféře a v nehmotné fyzické sféře z ničeho tvořit. Jinými slovy máme možnost (a až na výjimky zatím jen mizivou nevědomou schopnost), postupně rozpouštět své kontaminované astrální tělo v nic a z ničeho postupně vytvářet nové, nekontaminované, astrální tělo. Později totéž s éterickým tělem a s nehmotným fyzickým tělem.

Tedy: Abychom se posunuli ve vývoji, potřebujeme postupně, vycházejíce ze síly svého (skutečného) JÁ, přetvořit své astrální tělo, a později své éterické tělo a nehmotné fyzické tělo tím, že je postupně rozpustíme v nic a znovu je postupně vytvoříme v nekontaminované individuální podobě. Co tím vznikne? Postupně tím vzniknou naše tři duchovní články Vyšší Já, Duchovní Já a Duch(ovní člověk):

Získáme tím ještě něco? Ano, naučíme se rozpouštět v nic a tvořit z ničeho v astrální sféře, v éterické sféře a v nehmotné fyzické sféře! To je ale úkol budoucnosti – nyní začíná být na řadě astrální tělo, a tedy rozpouštění v nic a tvoření z ničeho v astrální sféře. Jak na to?

Vědomým kultivováním svého každodenního života formou tří základních principů, a především, když odpouštíme, tak rozpouštíme to, co je v našem astrálním těle a v duši kontaminované, a vytváříme je znovu v zušlechtěné individuální formě – ve formě Vyššího Já. Na úrovni vývoje, na níž se právě nacházíme, tím realizujeme svou svobodu. Navíc vyvazujeme ze „služby“ odpůrčí bytosti, s jejichž „pomocí“ jsme své astrální tělo, svou duši, kontaminovali…

Slova Mistra

Video a zvuk

Slova Mistra – stáhnout mp3

Názvem „Mistr“ bývá zvykem označovat lidi, resp. lidské bytosti, kteří jsou výrazně napřed ve vývoji a mají již vyvinuté Vyšší Já (tj. pátý článek) a aspoň zčásti i Duchovní Já (tj. šestý článek). Patří mezi ně například lidská bytost, která je známa jako Mistr Hilarion – je považován za dřívějšího inspirátora starořecké kultury a má se za to, že naposledy byl inkarnován na Kypru v letech 1912 až 1995 jako Dr. Stylianos Atteshlis, resp. Daskalos.

Na přelomu 19. a 20. století, v letech 1851 až 1927, žila ve Velké Británii žena jménem Mabel Collins – členka britské teosofické společnosti a příležitostná spolupracovnice H. P. Blavatské. Byla literárně činná a v roce 1885 vydala útlou knížku s názvem „Light on the Path“, v paralelním německém překladu Oscara von Hoffmanna (1832–1912) „Licht auf den Weg“:

Do češtiny knihu pod názvem „Světlo na cestu“ přeložil Karel Weinfurter (1867–1942) a v roce 1922 ji vydalo nakladatelství Zmatlík a Palička.

K napsání této knihy měla být Mabel Collins inspirována právě Mistrem Hilarionem, stejně jako jím měl být inspirován k brilantnímu německému překladu Oscar von Hoffmann. Už první stránka dává tušit, že text je velice zásadní – jedná se de-facto o slova Mistra. Uveďme pro příklad první čtyři odstavce, které jsou nejznámější:

Originální anglický text	Původní německý překlad	Amatérský český překlad^*
Before the eyes can see, they must be incapable of tears.	Bevor das Auge sehen kann, muss es Tränen sich entwöhnen.	Než oko bude moci prohlédnout, musí se odnaučit slzám.
Before the ear can hear, it must have lost its sensitiveness.	Bevor das Ohr vermag zu hören, muss die Empfindlichkeit ihm schwinden.	Než ucho bude schopno uslyšet, musí zmizet jeho citlivost.
Before the voice can speak in the presence of the Masters, it must have lost the power to wound.	Eh vor den Meistern kann die Stimme sprechen, muss das Verwunden sie verlernen.	Než hlas bude smět promluvit v přítomnosti Mistrů, musí se zbavit své schopnosti zraňovat.
Before the soul can stand in the presence of the Masters, its feet must be washed in the blood of the heart.	Und eh vor ihnen stehen kann die Seele, muss ihres Herzens Blut die Füße netzen.	A než duše bude schopna se před Mistry postavit, musí omýt své nohy krví srdce.

^{*) Původní český překlad Karla Weinfurtera se nepodařilo obstarat.}

Přesto, nebo právě proto, že jde o slova Mistra, je význam textu pro běžného člověka obtížně srozumitelný. Když však text na sebe necháme působit, asi pocítíme hloubku jeho sdělení – možná vzdáleně až podobnou tomu, jako když otevřeme Bibli.

O rozuzlení tohoto sdělení se pokouší 16. a 17. pokračování Hovorů o člověku a o světě. I bez toho ale asi tušíme, že nám Mistr Hilarion říká, co všechno ještě prací na sobě potřebujeme zvládnout…

Poznámka: Mabel Collins tedy zřejmě měla určitou schopnost atavistického duchovního vnímání, jehož prostřednictvím ji Mistr Hilarion mohl inspirovat.