Abyste této sekci správně porozuměli, je třeba mít zvládnutých Prvních 21 kroků a kapitolu Sféry existence.

Obsah

Úvod

Video a zvuk

Pojmem duchovní bytosti označujeme takové nehmotné bytosti, které mají čtvrtý článek, jež u člověka nazýváme JÁ. Díky tomu, že mají JÁ, dokážou duchovní bytosti aktivně konat navenek, ve svém okolí. To je důležitý rozdíl oproti tzv. elementárním bytostem – ty nemají JÁ, případně jej mají velice slabé, a jsou proto ovládány vědomím vyšších bytostí, které JÁ mají. Teď nám jde o duchovní bytosti, které jsou součástí duchovní hierarchie. O bytostech duchovní hierarchie jsme stručně pojednali v „Prvních 21 krocích“, zde si toto téma prohloubíme.

Bytosti duchovní hierarchie rozdělujeme podle míry jejich vývoje do devíti stupňů, resp. skupin. Názvy jednotlivých stupňů duchovní hierarchie byly v různých kulturách odlišné. V křesťanské tradici používáme pro stupně duchovní hierarchie a pro jim odpovídající duchovní bytosti názvy, za jejichž autora je považován Dionysios Areopagita. Má se za to, že tento člověk žil v 1. století našeho letopočtu, vlivem sv. Pavla konvertoval ke křesťanství a později se stal biskupem v Athénách. Do oficiálního církevního učení se měla nauka o duchovní hierarchii dostat v 6. století, když byl papežem katolické církve Řehoř I. Veliký.

Devět stupňů duchovní hierarchie dále rozdělujeme do tří úrovní:

První úroveň duchovní hierarchie
1. Serafové – vysoké duchovní bytosti lásky
2. Cherubové – vysoké duchovní bytosti harmonie
3. Trůnové – vysoké duchovní bytosti vůle

Druhá úroveň duchovní hierarchie
4. Panovníci – vysoké duchovní bytosti moudrosti
5. Síly – vysoké duchovní bytosti změny a pohybu
6. Mocnosti – vysoké duchovní bytosti tvaru

Třetí úroveň duchovní hierarchie
7. Archové – vysoké duchovní bytosti epoch a období
8. Archandělé – vysoké duchovní bytosti národů
9. Andělé – vysoké duchovní bytosti pomáhající a chránící

Na pomyslném desátém stupni této hierarchie se nacházíme my lidé (tématu člověka se věnujeme zvlášť). Vztah hierarchie duchovních bytostí vůči sférám existence je znázorněn v přehledu sfér existence.

Připomeňme si, že působení bytostí duchovní hierarchie na člověka a na Zemi v astrální a v duchovní sféře existence vymezujeme v tzv. geocentrického systému sférami kosmických těles, tj. Měsíce, Slunce a některých planet. Zde je důležité vědět, že sféry geocentrického systému nejsou prostory, ve kterých se dané duchovní bytosti nacházejí. Bytosti duchovní hierarchie, tzn. jejich JÁ, se nacházejí mimo Sluneční soustavu a obklopují Zdroj, který si můžeme představit v jejich středu. Do sfér, daných geocentrickým systémem, bytosti duchovní hierarchie své působení jakoby promítají a zde jej zakotvují. Následující obrázek ilustruje Zdroj, obkroužený hierarchií duchovních bytostí:

Obecně platí, že čím vyšší pozice v duchovní hierarchii, tím vyvinutější jsou dané bytosti a tím mocnější jsou jejich síly, a tedy i jejich působení. S tím souvisí hlavní zaměření bytostí jednotlivých úrovní vzhledem k člověku a ke Sluneční soustavě:

Působení bytostí první úrovně hierarchie je zaměřeno hlavně (ale nejen) na Sluneční soustavu jako celek
Působení bytostí druhé úrovně hierarchie je zaměřeno hlavně (ale nejen) na jednotlivé planety Sluneční soustavy
Působení bytostí třetí úrovně hierarchie je zaměřeno hlavně (ale nejen) na lidi

Název „hierarchie“ naznačuje, že bytosti, které jsou součástí duchovní hierarchie, nemají svobodu. Tím, že jsou zapojeny v hierarchii, jsou byť i velmi mocné bytosti hierarchie nesvobodné, neboť konají v souladu s idejemi a silami Zdroje. Proč to dělají? Je to dáno tím, že sebe a své okolí vnímají jinak, než jak sebe a své okolí vnímá člověk:

Když člověk odvrátí pozornost od vnějšího okolí a zaměří se do svého nitra, uvědomuje si a vnímá sám sebe. Bytosti duchovní hierarchie si naopak uvědomují sebe sama tehdy, když vykonávají vnější činnost. Rozpoznávají sebe sama ve svých vnějších činech a v jejich výsledcích. Vnímají sebe sama tím, že konají a tvoří navenek.
Když člověk zaměří pozornost na své okolí, přestane si zpravidla sebe sama uvědomovat. Bytosti duchovní hierarchie si naopak (pro nás paradoxně) přestanou uvědomovat sebe sama tehdy, když přestanou vyvíjet vnější činnost a zaměří se do sebe. V tom okamžiku se otevře jejich spojení s vyššími bytostmi hierarchie a ty naplní jejich nitro. Duchovní bytosti hierarchie tedy ve svém nitru nevnímají sebe, ale hierarchii, kterou mají pomyslně nad sebou.

Při zaměření do sebe bytosti duchovní hierarchie nabírají ideje a síly, které k nim prostupují prostřednictvím vyšších bytostí hierarchie. Při vnější činnosti bytosti duchovní hierarchie podle svých schopností tvoří navenek na základě idejí a sil, které předtím nabraly uvnitř sebe. Bytosti duchovní hierarchie tak postupně přetvářejí tvůrčí ideje a síly, vycházející ze Zdroje, v „dílo“ – tj. v přírodní výtvory. Tím zpětně působí na obdržené ideje a síly, a takto obohacené je zprostředkují následujícím bytostem v hierarchii. Pomyslná štafeta tvoření tak prostupuje duchovní hierarchií jakoby odshora dolů.

Úvodem jsme uvedli, že díky svému JÁ bytosti duchovní hierarchie tuto činnost dokážou vykonávat aktivně. Proč aktivně? Článek bytostí, který nazýváme JÁ, v sobě totiž nese sílu, chtít sebe sama. Díky svému JÁ tak bytosti duchovní hierarchie konat aktivně nejen dokážou, ale i chtějí – protože tím sebe sama rozpoznávají. Síla jejich JÁ je pudí chtít sebe sama – tedy rozpoznat se. Bytosti duchovní hierarchie se rozpoznávají prostřednictvím svého vnějšího výtvoru, neboť ten by se dal nazvat jejich vlastním „obrazem“, jakousi „kopií“, pomyslným „zrcadlem“. Tyto výtvory většinou zase průběžně zanikají. Bytosti duchovní hierarchie je v různých obměnách vytvářejí znovu a znovu – neustále opakovaně konají a tvoří. Tím ve své činnosti znovu a znovu uplatňují tvůrčí impulsy, které vycházejí ze Zdroje a prostupují hierarchií. Tvoření bytostí duchovní hierarchie je tedy v neustálém koloběhu…

Rozdělení bytostí duchovní hierarchie do první, druhé a třetí úrovně má co do činění s tím, jaký konkrétní charakter má vnější činnost daných bytostí a jejich výtvory, a jakým konkrétním způsobem dané bytosti ve svém nitru vnímají spojení s vyššími bytosti. Níže si to objasníme podrobněji. Jako příklad znázornění tří úrovní duchovní hierarchie v církevní tradici může sloužit obraz „Nanebevzetí Panny Marie“ od Francesca Botticiniho (1446-1497):

Při širším pohledu jsou tři úrovně duchovní hierarchie opakováním tří principů Zdroje. První úroveň duchovní hierarchie představuje princip prvního Logos – Boha-Otce a vědomí, druhá úroveň princip druhého Logos – Božího Syna a života, resp. živoucí tvůrčí síly, třetí úroveň představuje princip třetího Logos – Ducha svatého a formy. Obdobně se tyto principy opakují na jednotlivých stupních hierarchie v rámci každé z úrovní – dobře je to patrné např. u bytostí druhé úrovně duchovní hierarchie.

Bytosti duchovní hierarchie vytvářejí svou činností také další bytosti. Tyto vytvořené bytosti ale nejsou stejné jako bytosti hierarchie. Jsou to nižší bytosti – můžeme si je představit jako pomyslné „oddenky“ nebo „výhonky“ bytostí hierarchie. Budeme je označovat jako „potomky“ bytostí duchovní hierarchie s vědomím toho, že se jedná o nižší bytosti jiného druhu. S jedněmi „potomky“ bytostí hierarchie jsme se už seznámili v pojednání o sférách existence – jsou to přírodní elementární bytosti; o jaké další bytosti se konkrétně jedná si ukážeme níže.

„Potomci“ bytostí duchovní hierarchie jsou jejich prodlouženou rukou tam, kam bytosti duchovní hierarchie nedosáhnou. Co je tím myšleno? Cílem idejí a sil, vycházejících ze Zdroje, je tvořit v étericko-fyzické sféře, a to především v té její části, které říkáme hmota. Znázornili jsme si to právě v pojednání o sférách existence. Jenže pro většinu nehmotných duchovních bytostí hmota neexistuje. Hmota je pro ně prázdným prostorem, do kterého až na výjimky nemají možnost zasáhnout. Je to podobné, byť naopak, jako u lidí – pro většinu z nás je prázdným prostorem nehmotný svět. Nižší „potomci“ bytostí duchovní hierarchie, typicky již zmíněné přírodní elementární bytosti ovládané vědomím duchovních bytostí, jsou uzpůsobeny tomu, aby svými silami mohly zprostředkovat působení až na úroveň hraničící s hmotou. Jiní „potomci“ bytostí duchovní hierarchie ale mohou zastávat i další úkoly, jak si ukážeme.

Díky tomu, jak vnímají okolí a sebe, se bytosti duchovní hierarchie navenek projevují právě takové, jaké jsou. Jinými slovy nemají možnost, jak o sobě své okolí klamat tím, že by se vydávaly za něco jiného, než opravdu jsou. To je podstatný rozdíl od člověka. To, jací opravdu jsme, si totiž my lidé neseme ve svém nitru – každý máme své emoce, radosti, starosti, naděje, ideály, trápení a touhy. Naše vnější konání s tím souvisí pouze do jisté míry, pokud vůbec … například z toho, co právě děláme v práci, naše okolí zpravidla nepozná, po čem nebo po kom uvnitř sebe opravdu a třeba marně toužíme. Nosíme (zpravidla nevědomě) pomyslnou masku toho, jak chceme, aby nás vnímal okolní svět. Zatímco bytosti duchovní hierarchie nemohou jinak než být vůči okolí o sobě zcela upřímné, my lidé své okolí o sobě klameme. Dává nám to ale možnost se rozhodovat, a tím se v konečném důsledku učíme tomu, co bytosti duchovní hierarchie nemají a mít nemohou – svobodě. Pro úplnost doplňme, že bytosti duchovní hierarchie neznají zlo, a neznají ani smrt – neumírají, ale postupně se proměňují. Možnost konat zlo i nutnost prožívat smrt jsou stejně jako možnost svobody „výsadou“ člověka – vrátíme se k tomu na jiném místě.

Náš kosmický systém se vyvíjí. V „Prvních 21 krocích“ jsme si ukázali, že dnešní Sluneční soustavě předcházel Starý Saturn, Staré Slunce a Starý Měsíc. Naše Sluneční soustava je jakoby čtvrtou inkarnací našeho kosmického systému v řadě. Vyvíjejí se i bytosti duchovní hierarchie – v minulosti proto bylo rozvrstvení duchovní hierarchie jiné, než je dnes. S každou „inkarnací“ našeho kosmického systému se bytosti duchovní hierarchie posunují o jeden stupeň výše – různé nepravidelnosti teď můžeme zanedbat. Postup bytostí po stupních duchovní hierarchie v dosavadních čtyřech „inkarnacích“ našeho kosmického systému ilustruje následující obrázek („VDB“ označuje „vysoké duchovní bytosti“):

Na Starém Saturnu byli na vývojové úrovni člověka Archové – obdrželi tam své JÁ. Obdobně na Starém Slunci Archandělé a na Starém Měsíci byli na vývojové úrovni člověka Andělé. K tomu je třeba podotknout, že tento vývoj Andělů, Archandělů a Archů se odehrával za zcela jiných, se Zemí nesrovnatelných podmínek – především, ale nejen, tyto bytosti neměly (a nemají) hmotné fyzické tělo. Člověk, jak víme, obdržel své JÁ ve Sluneční soustavě, resp. na Zemi, zatímco předchozím vývojem bylo vyvinuto naše nehmotné fyzické, éterické a astrální tělo.

Bytosti, které se právě vyvinuly na druhou úroveň duchovní hierarchie, jsou v obrázku barevně zvýrazněny. Je to proto, že postup na druhou úroveň duchovní hierarchie znamená pro dané bytosti výraznou kvalitativní změnu, a staví je do rozhodující role v dané inkarnaci našeho kosmického systému. Přiblížíme si to v souvislosti s druhou úrovní hierarchie.

Třetí úroveň hierarchie

Video a zvuk

Úroveň třetí - stáhnout mp3

Vysoké duchovní bytosti třetí (nejnižší) úrovně duchovní hierarchie, tj. bytosti nejblíže člověku, jsou

9. Andělé – vysoké duchovní bytosti pomáhající a chránící
8. Archandělé – vysoké duchovní bytosti národů
7. Archové – vysoké duchovní bytosti epoch a období

Už víme, že vnitřní prožívání a vědomí bytostí duchovní hierarchie závisí na tom, zda je daná bytost zaměřena navenek nebo dovnitř do sebe. V případě duchovních bytostí třetí úrovně to je tak, že je-li daná bytost zaměřena navenek, pak projevuje – řekli bychom promítá navenek, sama sebe takovou, jaká je. Jinými slovy ve srovnatelné situaci, kdy je člověk bdělý vůči okolí a vnímá jej, tak bytost třetí úrovně hierarchie projevuje vůči okolí sebe sama, což jí dává bdělé vnímající vědomí a možnost sebe sama rozpoznat. Výtvor, resp. obraz, vzniklý tím, že se daná bytosti projevuje navenek, nemá schopnost vlastní existence, a existuje jen po dobu, kdy se daná bytost takto projevuje.

Bytosti třetí úrovně duchovní hierarchie svou činností vytvářejí také „potomky“. Jsou to nižší bytosti na úrovni, která odpovídá schopnosti bytostí třetí úrovně hierarchie tvořit zmíněným způsobem. Takovéto nižší bytosti ještě nejsou schopny samostatné existence, a proto zůstávají propojeny s mateřskými duchovními bytostmi a jsou ovládány jejich vědomím. Bytosti třetí úrovně duchovní hierarchie vytvářejí jako své „potomky“ přírodní elementární bytosti spojené s elementy.

V okamžiku, kdy se bytost třetí úrovně hierarchie přestane projevovat navenek a zaměří se dovnitř do sebe, změní se její vědomí. Taková bytost je pak uvnitř sebe zcela propojena s vyššími bytostmi hierarchie … nazvali bychom to snivé spojení se „světlem Ducha“, případně „naplnění Duchem“.

Lidská bytost, to jsme my lidé, sestává zatím pouze ze čtyř článků (hmotné fyzické tělo, éterické tělo, astrální tělo, JÁ). Další tři tzv. duchovní články (Vyšší Já / Manas, Duchovní Já / Buddhi, Duch, resp. „Duchovní člověk“, / Atma) zatím máme v zárodečné podobě a budeme je vyvíjet v budoucnu. Vysoké duchovní bytosti třetí úrovně jsou vývojově pokročilejší než člověk a na vývoji svých duchovních článků už pracují – detailněji si to ukážeme vzápětí.

Bytosti třetí úrovně duchovní hierarchie jako celek představují principy třetího Logos Zdroje – Boží Trojjedinosti … tedy princip Ducha svatého a princip formy.

Základní společné vlastnosti bytostí třetí úrovně duchovní hierarchie, tedy Andělů, Archandělů a Archů, můžeme shrnout takto:

Činnost navenek	Projevování sebe sama
„Potomci“	Přírodní elementární bytosti spojené s elementy
Zaměření dovnitř	Naplnění Duchem a duchovní světlo
Společné principy	Duch svatý a forma

Andělé

Video a zvuk

Andělé - stáhnout mp3

Andělé neboli vysoké duchovní bytosti pomáhající a chránící jsou bytosti třetí úrovně na 9. stupni duchovní hierarchie. Název „Anděl“ znamená „posel“, neboť Andělé jsou pro nás lidi „boží poslové“ – duchovní bytosti, které nás propojují s duchovní hierarchií. Andělé jsou označováni různými dalšími názvy, pokusme se je bez nároku na úplnost shrnout:

Hebrejsky	Mal’ach
Řecky	Angeloi
Latinsky	Angeli
Německy	Engel
Theosofie	Dhyani
Sanskrt	Barhishad Pitris
Alternativní názvy	Vysoké duchovní bytosti pomáhající a chránící a také Synové života, Pránové, Synové dvojího světla, Synové soumraku, Lunární otcové, Lunární Pitris, Poslové

Andělé působí ve Sluneční soustavě ve sféře Měsíce – viz Koperník a Ptolemaios a Sféry existence.

Andělé jsou první bytosti, se kterými se setkáme, když pomyslně pohlédneme vzhůru k duchovním světům. Úkolem Andělů ve vztahu k lidem je mít „na starost“ lidské jednotlivce, a jak vystihuje jejich delší název, pomáhat nám a ochraňovat nás. Neboli – být ve vztahu k lidem strážnými anděly. O strážném andělovi a o tom, jak v té či oné situaci někomu pomohl, mluví mnozí lidé při různých životních událostech. Někdy je to míněno vážně, někdy spíše ze zvyku. Ukazuje to ale, že my lidé někde v hloubi svého vědomí tušíme, že by strážní andělé mohli existovat i přesto, že je nevidíme.

Strážného anděla má každý člověk. Provází nás v dobrém i ve zlém jak zde na Zemi, tak i v době, když právě nejsme v těle – to je, když spíme nebo když právě nejsme inkarnováni. Dokud se my sami dostatečně nevyvineme, pomáhá náš strážný anděl v době mezi smrtí a novým narozením udržovat naši duchovní identitu a tím i kontinuitu mezi našimi inkarnacemi. Společně se strážnými anděly jiných lidí a za pomoci elementárních bytostí se strážný anděl podílí na naplňování naší karmy.

Až do relativně nedávné doby nás Andělé vyloženě vedli. Typicky tak, že lidem dávali ve spánku instrukce. Najdeme o tom dostatek zmínek například v Bibli:

A hle, po jejich odjezdu se Josefovi ve snu ukázal Hospodinův anděl a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uteč do Egypta a zůstaň tam, dokud ti nepovím…“ (Matouš 2, 13)

Andělé nás takto přestali vést v průběhu prvního tisíciletí po Kristu, byť ještě v 9. století francouzský teolog irského původu Scotus Eriugena napsal: „Jsem, neboť ve mně myslí můj anděl.“

Nyní už v nás Andělé nemyslí ani nás takto aktivně nevedou a sami od sebe nám nesdělují, co máme dělat. Spíš pro nás jsou jakousi záchrannou sítí, zpravidla když si sami požádáme. Důvod je zřejmý, když si uvědomíme, že cílem a úkolem nás lidí je vyvinout se v bytost, která myslí, soucítí a má svobodnou vůli, kterou dokáže uvědoměle a zodpovědně využívat. Blížíme se své vývojové „dospělosti“ a učíme se stát na vlastních nohou.

To nemění nic na tom, že nás Andělé mohou inspirovat – neboli že nám mohou předkládat ideje a obrazy, které sami získávají od vyšších bytostí duchovní hierarchie. Jak se to konkrétně děje? Tím, že nám jsou Andělé nejblíže, mají do jisté míry přístup k našemu astrálnímu tělu. Když vyšleme prosbu a otevřeme své vnímání, abychom mohli přijmout nové myšlenky, Andělé nám je mohou vložit do astrálního těla formou obrazu, který my můžeme zachytit jako nápad nebo inspiraci. Jak s tím naložíme, je samozřejmě na našem rozhodnutí.

Andělé jsou o jeden vývojový stupeň vyvinutější, než jsme my lidé. My jsme zde na Zemi obdrželi ke svým předchozím třem článkům (fyzické, éterické a astrální tělo) ještě čtvrtý článek, a to JÁ. Na podobné vývojové úrovni se Andělé nacházeli v předchozí inkarnaci našeho kosmického systému, tj. na Starém Měsíci – odtud jejich názvy Lunární Pitris a také Synové života, neboť jsou „následovníky“ Starého Slunce, kde vzniklo dnešní éterické tělo člověka. Bylo to ovšem za zcela jiných podmínek, těžko srovnatelných s podmínkami zde na Zemi. Nyní Andělé dokončují vývoj svého pátého článku – Vyššího Já neboli Manas. Nás obdobný vývoj čeká až v příští inkarnaci našeho kosmického systému, tj. na Novém Jupiteru. Bytost Andělů tedy momentálně sestává z pěti článků, zatímco my lidé máme teprve čtyři články (nicméně mnozí lidé již začínají pracovat na svém pátém článku). Nejnižší článek Andělů přibližně odpovídá lidskému éterickému tělu.

Za povšimnutí stojí určité rozvolnění mezi třetím a čtvrtým článkem bytosti Andělů ve srovnání s bytostí člověka. U člověka je tomu tak, že zde ve fyzicko-éterické sféře jsou zakotveny všechny čtyři naše články. Bytost Andělů zasahuje do fyzicko-éterické sféry pouze třemi spodními články, zatímco čtvrtý a pátý článek se nachází v astrální sféře – proto ono rozvolnění mezi třetím a čtvrtým článkem.

Člověk je díky svému hmotnému tělu jasně prostorově ohraničen a vymezen vůči ostatním lidem a vůči okolí. Andělé na rozdíl od člověka hmotné tělo nemají. Zasahují do fyzické sféry jakoby difúzně – na různých místech a často vzájemně prostoupeni. Do fyzické sféry se přitom dostanou nejníže na úroveň kapalin, pevné látky jsou mimo jejich dosah. Jinak řečeno Andělé se ve fyzické sféře dokážou propojit s elementy Ohně, Vzduchu a Vody. S Anděly se proto můžeme setkat tam, kde je voda, zejména tekoucí, prýštící a tříštící voda, v mracích, jimž Andělé propůjčují pomíjivé tvary, ve větru i v záblescích bouřek. Může se například stát, že jeden Anděl je v určitém okamžiku propojen s několika řekami na různých místech Země a každou z těchto řek sdílí ještě s mnoha jinými Anděly.

Éterický charakter jejich nejnižšího článku a vztah k vodě i k vodní páře způsobuje určité přirozené sympatie Andělů s rostlinami, zatímco nerosty nedokáže vědomí Andělů vůbec vnímat. Andělé coby bytosti třetí úrovně duchovní hierarchie mají schopnost vytvářet přírodní elementární bytosti. Jejich „potomci“ jsou Sylfové – přírodní elementární bytosti spojené s elementem Vzduchu.

Když spíme, odpojuje se naše JÁ – to jsme „my“ – a s ním část astrálního těla od spodních dvou článků a přechází do astrální sféry. Zde máme možnost přímého kontaktu se svým strážným Andělem a můžeme mu oplatit jeho služby. I Andělé totiž potřebují potravu, a tou jsou naše ušlechtilé myšlenky. Už staří Řekové hovořili o pokrmu a nápoji bohů – nazývali jej nektar a ambrózie. Pokud jsme se během dne zabývali ušlechtilými myšlenkami – třeba o tématech, jimiž se zde zabýváme – pak je v noci pomyslný extrakt z kombinací těchto myšlenek nektarem a ambrózií pro našeho strážného anděla, a nejen pro něj. Jiné než ušlechtilé myšlenky jsou pro našeho strážného anděla naopak zátěží, protože se je pokouší alespoň zčásti zachytit a odfiltrovat, aby se nedostaly do vyšších sfér.

Archandělé

Video a zvuk

Archandělé - stáhnout mp3

Archandělé neboli vysoké duchovní bytosti národů jsou bytosti třetí úrovně na 8. stupni duchovní hierarchie. Název „Archanděl“ znamená „posel Archů“, jinými slovy bytost, která je v kontaktu s Archy. A to Archandělé jsou, neboť Archové jsou vůči nim nejbližší vyšší bytosti. Archandělé jsou označováni různými dalšími názvy, pokusme se je bez nároku na úplnost shrnout:

Hebrejsky	Mal’ach mal’ach
Řecky	Archangeloi
Latinsky	Archangeli
Německy	Erzengel
Theosofie	Dhyani-Chohans
Sanskrt	Agnishvatta
Alternativní názvy	Vysoké duchovní bytosti národů a také Synové ohně, Synové plamene, Solární Pitris, Vysoké duchovní bytosti lidských společenství, Arciposlové

Archandělé působí ve Sluneční soustavě ve sféře planety „Merkur“ – viz Koperník a Ptolemaios a Sféry existence.

Připomeňme si, že v geocentrickém, resp. ptolemaiovském, pohledu na Sluneční soustavu jsou vzájemně prohozeny planety Venuše a Merkur oproti tomu, jak jsou nazvány v dnešním heliocentrickém systému. Případným nedorozuměním se pokoušíme předcházet tak, že prohozené názvy píšeme v uvozovkách – tedy „Venuše“ a „Merkur“.

Archandělé jsou o dva vývojové úrovně stupně vyvinutější, než jsme my lidé. To je předurčuje k tomu, aby v rámci duchovní hierarchie zastávali několik důležitých úloh. Zatímco Andělé se zabývají lidskými jednotlivci, Archandělé mají především co do činění se společenstvími lidí, zejména s národy. Určitému národu zprostředkovává jeho Archanděl jazyk jako základní součást národní identity. Archanděl daného národa je rovněž nositelem některých další rysů, které daný národ charakterizují – jedná se např. o národní mentalitu neboli určitý společný způsob cítění a smýšlení, který je tomu kterému národu charakteristický. Proto bývají Archandělé považováni za „duše národů“.

Archandělé mohou za určitých okolností inspirovat významné osobnosti dějin, například národní vůdce. Má se za to, že například makedonského krále Alexandra Velikého inspiroval archanděl Michael (viz níže), aby v Asii vytvořil obrovskou říši. Dalším příkladem může být Jana z Arku, která měla být inspirována opět archandělem Michaelem k tomu, aby si ještě v mladistvém věku vymohla jmenování do čela francouzské armády, která pod velením Jany porazila a vyhnala ze země anglická vojska.

Nad rámec vedení národů mají Archandělé ve vztahu k lidem ještě další úkol. Sedm hlavních Archandělů se totiž střídá v roli tzv. regentů. Regentství daného Archanděla si můžeme představit jako jeho převažující působení na lidstvo, a to silami, které Archandělé přebírají od sedmi hlavních těles Sluneční soustavy:

Archanděl	Zprostředkované síly	Počátek regentství
Michael	Slunce	1 879
Gabriel	Měsíc	1 471
Samael	Mars	asi 1 150
Rafael	„Merkur“	asi 880
Zachariel	Jupiter	asi 500
Anael	„Venuše“	asi 150
Orifiel	Saturn	asi 200 před Kristem

Regentství Archandělů se střídají zhruba jednou za 354 roků. Tato doba přibližně odpovídá 12 oběhům Saturnu kolem Slunce i tzv. měsíčnímu roku, což je 12 tzv. synodických měsíců, každý o délce 29,53 dne.

Nyní se nacházíme v období regentství archanděla Michaela, který na lidstvo ve zvýšené míře působí silami Slunce. Od Michaela by měl po roce 2 200 převzít regentství archanděl Orifiel s dominantními silami Saturnu.

Kromě toho mají Archandělé ještě úkol ve vztahu k Zemi. Čtyři z hlavních Archandělů se v průběhu kalendářního roku střídají ve svém dominantním působení během ročních období. Jsou jim proto věnovány čtyři hlavní svátky a mají rovněž spojitost se čtyřmi články lidské bytosti:

Archanděl	Zprostředkované síly	Roční období	Svátek	Lidský článek
Michael	Slunce	podzim	Podzimní rovnodennost, sv. Michael	JÁ
Gabriel	Měsíc	zima	Zimní slunovrat, Vánoce	Astrální tělo
Rafael	„Merkur“	jaro	Jarní rovnodennost, Velikonoce	Éterické tělo
Uriel	Země	léto	Letní slunovrat, sv. Jan	Fyzické tělo

Nad rámec tohoto regentství má mezi Archanděly z pohledu vývoje lidstva výjimečné postavení archanděl Michael – pojednává o něm podrobně téma podzimní rovnodennosti.

To, že jsou Archandělé o dva stupně vyvinutější než člověk znamená, že na podobné vývojové úrovni jako my lidé na Zemi se Archandělé nacházeli v před-předchozí inkarnaci našeho kosmického systému, tj. na Starém Slunci – odtud jejich název Solární Pitris a také Synové ohně a Synové plamene, neboť jsou „následovníky“ Starého Saturnu, který byl tepelným tělesem. Bylo to ovšem za zcela jiných podmínek, těžko srovnatelných s podmínkami zde na Zemi. Nyní Archandělé dokončují vývoj svého šestého článku – Duchovního Já neboli Buddhi. Nás obdobný vývoj čeká až v přes-příští inkarnaci našeho kosmického systému, tj. na Nové Venuši. Bytost Archandělů tedy momentálně sestává z šesti článků, zatímco my lidé máme teprve čtyři články (nicméně mnozí lidé již začínají pracovat na svém pátém článku). Nejnižší článek Archandělů přibližně odpovídá lidskému astrálnímu tělu.

Za povšimnutí stojí určité rozvolnění mezi druhým a třetím článkem bytosti Archandělů ve srovnání s bytostí člověka. U člověka je tomu tak, že zde ve fyzicko-éterické sféře jsou zakotveny všechny čtyři naše články. Bytost Archandělů zasahuje do fyzicko-éterické sféry pouze dvěma spodními články, zatímco třetí až šestý článek se nachází v astrální sféře – proto ono rozvolnění mezi druhým a třetím článkem.

Na úrovni fyzické sféry proto mohou Archandělé proniknout nejníže na úroveň plynů, pevné látky a kapaliny jsou mimo jejich dosah. Jinak řečeno Archandělé se ve fyzické sféře dokážou propojit s elementy Ohně a Vzduchu. S Archanděly se proto můžeme setkat například ve větru, v záblescích bouřek a v podobných atmosférických jevech.

Astrální charakter jejich nejnižšího článku způsobuje určité přirozené sympatie Archandělů se zvířaty, zatímco nerosty a rostliny nedokáže vědomí Archandělů vůbec vnímat. Archandělé coby bytosti třetí úrovně duchovní hierarchie mají schopnost vytvářet přírodní elementární bytosti. Jejich „potomci“ jsou Undinové – přírodní elementární bytosti spojené s elementem Vody.

Mezi námi lidmi a Archanděly probíhá především ve spánku výměna podobně jako s Anděly. I Archandělé od nás potřebují potravu. Jejich potravou, kterou mohou od lidí získat, jsou ušlechtilé lidské pocity. Když v sobě během dne prožíváme pocity jako láskyplnost, pokora, vděčnost, nadšení z vyššího poznání apod., pak se v noci stává extrakt těchto pocitů pro Archanděly potravou neboli nektarem a ambrózií. Jiné než ušlechtilé pocity jsou pro Archanděly naopak zátěží, protože se je pokouší alespoň zčásti zachytit a odfiltrovat, aby se nedostaly do vyšších sfér.

Archové

Video a zvuk

Archové - stáhnout mp3

Archové neboli vysoké duchovní bytosti epoch a období jsou bytosti třetí úrovně na 7. stupni duchovní hierarchie. Tyto bytosti jsou označovány různými dalšími názvy, pokusme se je bez nároku na úplnost shrnout:

Hebrejsky	Jóm / Laila (viz vysvětlení níže)
Řecky	Archai
Latinsky	Principates
Německy	Urengel
Theosofie
Sanskrt	Suras / Asuras (viz vysvětlení níže)
Alternativní názvy	Vysoké duchovní bytosti epoch a období a také Synové temnoty, Knížata, Praposlové, Praandělé, Duchovní bytosti osobnosti, Prapočátky, Prasíly, Eony / Eonové

Archové působí ve Sluneční soustavě ve sféře planety „Venuše“ – viz Koperník a Ptolemaios a Sféry existence.

Archové jsou o tři vývojové stupně vyvinutější, než jsme my lidé. Jejich úkolem v rámci duchovní hierarchie proto je, zahrnout do svého působení ještě větší společenství lidí, než jsou jednotlivé národy obsažené Archanděly. Archové působí na celé lidstvo, na vývoj lidstva jako celku.

Prvního velice důležitého úkolu se Archové zhostili v době, kdy vznikala Země a s ní člověk a vše ostatní okolo nás. Hlavními hybateli vzniku Země a člověka byly vysoké duchovní bytosti druhé úrovně Elohim. Archové se přitom rozdělili na dvě skupiny. Jedna skupina Archů se v sanskrtu nazývá Suras a v hebrejštině Jóm – česky světlo nebo den. Druhá skupina se v hebrejštině nazývá Laila – česky tma (doslova „nesvětlo“) nebo noc. Bible o tom píše:

„… Bůh oddělil světlo od tmy. Bůh nazval světlo ‚den‘ a tmu nazval ‚noc‘.“ (Genesis, 1, 4-5)

Vzájemně rozdílné a přesto se doplňující síly Archů Jóm a Laila posloužily pro Elohim jako jejich pomyslná výkonná ruka. Archové Jóm a Laila tedy byli ti, kdo „na zakázku“ a pod vedením Elohim tvořili Zemi a člověka.

Název Asuras se nejčastěji používá pro skupinu odpůrčích bytostí, která má určitou spojitost s Archy. Na tomto místě se jimi nebudeme zabývat.

Archové sehrávají důležitou roli i v dnešní době. Například když spíme, Archové skupiny Laila se podílejí na regenerování a doplnění sil našeho éterického a fyzického těla. Archové skupiny Jóm, resp. Suras, svým působením udávají rytmus vývoje lidstva. Odehrává se to formou tzv. kulturně-historických období. Tento úkol vystihuje jejich název „vysoké duchovní bytosti epoch a období“, příp. Eony či Eonové, nebo i jenom ne zcela přesně – Archové.

Nepřesnost říkat „Archové“ a myslet tím pouze Archy skupiny Jóm se natolik vžila, že si dovolíme ji zachovat. Není-li v konkrétním případě uvedeno jinak, pak nadále označením „Archové“ myslíme Archy skupiny Jóm.

Kulturně-historická období jsou vývojová období lidstva, v nichž má vývoj člověka určité specifické cíle a probíhá určitým specifickým způsobem. V každém kulturně-historickém období vzniká v určité kultuře, na určitém místě Země, vývojový impuls neboli rychlejší vývojový posun než jinde. Ten se následně postupně rozšíří do ostatních částí Země, do většiny lidstva. Kulturně-historická období jsou dána tím, že Archové, podobně jako Archandělé, si mezi sebou střídají regentství. Regentství daného Archy si můžeme představit jako jeho převažující působení na lidstvo, a to silami, které Archové přebírají ze Zvěrokruhu.

Síly Zvěrokruhu, kterými Archové působí, stejně jako doba jejich regentství, a tedy trvání kulturně-historických období, se odvozují od kruhového pohybu, který v průběhu času opisuje osa Země. Tento astronomický jev se nazývá precese zemské osy a ilustruje jej následující obrázek:

Pomyslný konec zemské osy opisuje podobně jako osa roztočené “káči” kružnici
Proto ve stejný den roku – je zvykem uvažovat den jarní rovnodennosti – vidíme vycházející Slunce postupně „jinde” vůči obloze
Vycházející Slunce se v daný den zdánlivě posunuje a na „své místo“ se vrátí jedenkrát za 25 920 roků
Za tuto dobu Slunce, vycházející v den jarní rovnodennosti, „projde“ všemi 12 znameními Zvěrokruhu
V každém znamení Zvěrokruhu Slunce “setrvá” 25 920 / 12 = 2 160 roků

Archové si střídají regentství zhruba každých 2 160 roků, což je v rámci precese Zemské osy doba, po kterou Slunce pomyslně „setrvává“ v jednom znamení Zvěrokruhu. Každé kulturně-historické období proto trvá v průměru 2 160 roků. Za posledních necelých 10 000 let jsme jako lidstvo prošli čtyřmi kulturně-historickými obdobími. Nyní se nacházíme v pátém období a v současné fázi vývoje nás po skončené pátého čeká ještě šesté a sedmé kulturně-historické období. Názvy kulturně-historických období naznačují, které lidské společenství je hlavním nositelem vývojového impulsu v tom kterém období:

Staroindické
Staroperské
Chaldejsko-babylonsko-egyptské
Řecko-latinské
Germánsko-anglosaské (aktuálně probíhá)
Slovanské
Americké

Následující diagram ilustruje znamení Zvěrokruhu, ve kterých se v průběhu kulturně-historických období nachází bod východu Slunce v den jarní rovnodennosti. Kulturně-historická období jsou vyznačena zelenými číslicemi, černá čísla udávají letopočty:

Uvedené letopočty jsou orientační, přechody mezi kulturně-historickými obdobími probíhají pozvolna. Naše páté kulturně-historické období, které začalo okolo roku 1 413 a skončí okolo roku 3 573, probíhá ve znamení Ryb.

To, že jsou Archové o tři stupně vyvinutější než člověk znamená, že na podobné vývojové úrovni jako my lidé se Archové nacházeli v před-před-předchozí inkarnaci našeho kosmického systému, tj. na Starém Saturnu – odtud jejich název Synové temnoty, neboť před Starým Saturnem nebylo nic, než „temnota“, a podobně i názvy Prapočátky, Praposlové, Prasíly. Bylo to ovšem za zcela jiných podmínek, těžko srovnatelných s podmínkami zde na Zemi. Nyní Archové dokončují vývoj svého sedmého, posledního, článku – Ducha („Duchovního člověka“) neboli Atma. Nás obdobný vývoj čeká až v přes-přes-příští inkarnaci našeho kosmického systému, tj. na Vulkánu. Bytost Archů tedy momentálně sestává ze sedmi článků, zatímco my lidé máme teprve čtyři články (nicméně mnozí lidé již začínají pracovat na svém pátém článku). Nejnižší článek Archů přibližně odpovídá lidskému JÁ.

Za povšimnutí stojí určité rozvolnění mezi prvním a druhým článkem bytosti Archů ve srovnání s bytostí člověka. U člověka je tomu tak, že zde ve fyzicko-éterické sféře jsou zakotveny všechny čtyři naše články. Bytost Archů zasahuje do fyzicko-éterické sféry pouze nejspodnějším článkem, zatímco druhý až sedmý článek se nachází v astrální sféře – proto ono rozvolnění mezi prvním a druhým článkem.

Na úrovni fyzické sféry proto mohou Archové proniknout nejníže na úroveň tepla, pevné látky, kapaliny i plyny jsou mimo jejich dosah. Jinak řečeno Archové se ve fyzické sféře dokážou propojit pouze s elementem Ohně. S Archy se proto můžeme setkat typicky v záblescích bouřek a v podobných atmosférických jevech spojených s vývinem tepla.

Charakter jejich nejnižšího článku způsobuje určité přirozené sympatie Archů k nehmotnému fyzickému tělu člověka a jeho prostřednictvím i k lidskému JÁ. Nerosty, rostliny ani zvířata nedokáže vědomí Archů vůbec vnímat. Archové na lidské JÁ působí – napovídá tomu i jejich další název vysoké duchovní bytosti osobnosti. I přesto, že my lidé jsme individuální osobnosti, vykazujeme také určité společné znaky. Podle těchto společných znaků osobnosti bývá zvykem rozdělovat lidi do skupin, které se nazývají archetypy – i ty mají co do činění s Archy, jak napovídá název. Archetyp naší osobnosti pro nás vytváří výzvu, kterou v rámci své proměny ve vědomého a všestranně vyváženého člověka musíme překonat – a tím se zdokonalit.

Archové coby bytosti třetí úrovně duchovní hierarchie mají schopnost vytvářet přírodní elementární bytosti. Jejich „potomci“ jsou Gnómové – přírodní elementární bytosti spojené s elementem Země.

Stejně jako Andělé a Archandělé, i Archové potřebují od nás lidí potravu. Zatímco potravou Andělů jsou naše ušlechtilé myšlenky a potravou Archandělů ušlechtilé pocity, potravou Archů jsou ušlechtilé lidské činy. Když během dne konáme láskyplně a nikoliv egoisticky, pak se během spánku stává extrakt našich ušlechtilých činů pro Archy potravou neboli jejich nektarem a ambrózií. Jiné než ušlechtilé činy jsou pro Archy naopak zátěží, protože se pokouší alespoň zčásti zachytit a odfiltrovat impulsy vůle, které k těmto činům vedly, aby se nedostaly do vyšších sfér.

V souvislosti s Archy je třeba zmínit ještě tzv. duchovní bytosti oběžných dob. To jsou duchovní bytosti, srovnatelné s Archy, které ale vznikly zčásti jiným způsobem. Zatímco Archové řídí rytmický vývoj lidstva, duchovní bytosti oběžných dob řídí rytmické děje na Zemi, v přírodě. Ovládají aktivitu přírodních elementárních bytostí během střídání ročních období, pravidelné přírodní děje během střídání dne a noci apod. – jsou tedy nositeli přírodních zákonů. Jak si dále ukážeme, duchovní bytosti oběžných dob jsou „potomky“ některých vysokých duchovních bytostí první úrovně.
Poznámka: Duchovních bytostí oběžných dob je vícero druhů. Zde se jedná o ty, jejichž působení se týká rytmických dějů v přírodě a obecně na Zemi.

Druhá úroveň hierarchie

Video a zvuk

Úroveň druhá - stáhnout mp3

Vysoké duchovní bytosti druhé (prostřední) úrovně duchovní hierarchie jsou

6. Mocnosti – vysoké duchovní bytosti tvaru
5. Síly – vysoké duchovní bytosti změny a pohybu
4. Panovníci – vysoké duchovní bytosti moudrosti

Už víme, že vnitřní prožívání a vědomí bytostí duchovní hierarchie závisí na tom, zda je daná bytost zaměřena navenek nebo dovnitř do sebe. V případě duchovních bytostí druhé úrovně to je tak, že tyto bytosti jsou vyvinutější a mají vyšší tvůrčí schopnosti než bytosti předchozí třetí úrovně. Když sebe sama projevují navenek, což jim dává možnost se rozpoznat, pak nevytvářejí jenom dočasný obraz, ale jakýsi obtisk sebe sama, svou pomyslnou kopii, schopnou existence jako bytost. Takto vytvořená nová bytost ale nedokáže existovat zcela samostatně a zůstává proto v určitém spojení se svou mateřskou bytostí – jako by si bytosti druhé úrovně duchovní hierarchie pomyslně nosily svůj výtvor s sebou.

Podobně jako bytosti třetí úrovně, tak i bytosti druhé úrovně duchovní hierarchie svou činností mohou vytvářet i „potomky“. Jsou to bytosti na úrovni, která odpovídá schopnosti bytostí druhé úrovně hierarchie tvořit bytosti. Takové, které již jsou schopny existence, ale i tak ještě zůstávají do jisté míry propojeny s mateřskými duchovními bytostmi. Bytosti druhé úrovně duchovní hierarchie vytvářejí jako své „potomky“ tzv. skupinová JÁ zvířat a rostlin (výjimkou jsou vysoké duchovní bytosti tvaru neboli Mocnosti, které mají co do činění s člověkem).

Když se bytost druhé úrovně duchovní hierarchie přestane projevovat navenek a zaměří se dovnitř do sebe, její nitro prostoupí uvědomění nově probuzeného života, které tato bytost vnímá jako zaznění duchovního tónu, jako „hudbu sfér“. Dojde k tomu v okamžiku, kdy její nový výtvor – nová bytost, začne vlastní, byť nesamostatnou existenci.

Vývojový vzestup bytostí hierarchie ze třetí na druhou úroveň je velice významný. Oč se jedná… U člověka a u bytostí předchozí třetí úrovně jsme si ukázali, že postupně doplňují a vyvíjejí své vyšší články – člověk nyní vyvíjí svůj čtvrtý článek (=JÁ), Andělé pátý, Archandělé šestý a Archové sedmý článek. Bytosti druhé úrovně duchovní hierarchie už nedoplňují další články, ale vyvíjejí se tak, že postupně obětují své nejnižší články ve prospěch jiných bytostí. Shrnuto:

Až po třetí úroveň duchovní hierarchie se bytosti vyvíjejí tak, že převážně přijímají a samy rostou
Na rozdíl od toho bytosti druhé a první úrovně duchovní hierarchie se dále vyvíjejí tak, že dávají – a to tím, že se obětují ve prospěch růstu jiných, nižších, bytostí

Přechod od třetí úrovně ke druhé úrovni duchovní hierarchie je proto významný tím, že to je přechod od přijímání k dávání. Jako příklad si uveďme vznik člověka. Kromě vývoje zde na Zemi se lidská bytost vyvíjela v předchozích třech inkarnacích našeho kosmického systému. Dělo se to postupně tak, že nám bytosti, které v dané fázi vývoje vyspěly na druhou úroveň duchovní hierarchie, vždy obětovaly svůj tehdy nejnižší článek. Na Starém Saturnu jsme takto od Trůnů (vysoké duchovní bytosti vůle) obdrželi (nehmotné) fyzické tělo, na Starém Slunci od Panovníků (vysoké duchovní bytosti moudrosti) éterické tělo, na Starém Měsíci od Sil (vysoké duchovní bytosti změny a pohybu) astrální tělo a v počátcích vývoje Země jsme od Elohim (Mocností, resp. vysokých duchovních bytostí tvaru) obdrželi základ našeho JÁ. Tyto články se samozřejmě dále vyvíjely – podrobně se tomu věnuje samostatné téma vzniku a vývoje člověka.

Bytosti druhé úrovně duchovní hierarchie jako celek představují principy druhého Logos Zdroje – Boží Trojjedinosti … tedy princip Božího Syna a princip života, resp. živoucí tvůrčí síly. Navíc je dobře patrné i dílčí opakování všech tří principů Zdroje u jednotlivých bytostí. Vysoké duchovní bytosti tvaru (tj. Mocnosti) představují princip Ducha svatého a formy, vysoké duchovní bytosti změny a pohybu (tj. Síly) princip Božího Syna a života a vysoké duchovní bytosti moudrosti (tj. Panovníci) představují princip Boha-Otce a vědomí. Je to zřejmé z následujícího popisu jednotlivých bytostí.

Základní vlastnosti bytostí druhé úrovně duchovní hierarchie, tedy Mocností, Sil a Panovníků, můžeme shrnout takto:

Činnost navenek	Tvoření obtisků, resp. „kopií“, sebe sama
„Potomci“	Skupinová JÁ zvířat a rostlin (s výjimkou Mocností)
Zaměření dovnitř	Probuzení života a duchovní tón („hudba sfér“)
Společné principy	Boží Syn a život

Mocnosti

Video a zvuk

Mocnosti - stáhnout mp3

Mocnosti neboli vysoké duchovní bytosti tvaru jsou bytosti druhé úrovně na 6. stupni duchovní hierarchie. Tyto bytosti jsou označovány různými dalšími názvy, pokusme se je bez nároku na úplnost shrnout:

Hebrejsky	Elohim – viz vysvětlení níže
Řecky	Exusiai
Latinsky	Potestates
Německy	Gewalten
Theosofie
Sanskrt
Alternativní názvy	Vysoké duchovní bytosti tvaru a také Sluneční bohové, Duchové světla, Vysoké duchovní bytosti formy

Mocnosti působí ve Sluneční soustavě ve sféře Slunce – viz Koperník a Ptolemaios a Sféry existence.

Vysoké duchovní bytosti tvaru – Mocnosti – jsou při pohledu „odspodu“ první z bytostí druhé úrovně duchovní hierarchie. Jejich působení jde proto nad rámec člověka a zahrnuje tělesa Sluneční soustavy. Tyto vysoké bytosti jsou proto považovány za regenty Sluneční soustavy. Ideje a síly, přicházející od vyšších bytostí hierarchie, tj. z vyšších sfér existence, vysoké duchovní bytosti tvaru jakoby přibrzďují, vnášejí do nich řád a uspořádávají je do ustálenějších obrazů – tvarů. Ve Sluneční soustavě mají rozhodující roli při tvarování planet a měsíců a při formování jejich povrchu. Takto působit umožňují Mocnostem jejich specifické síly, kterými jsou schopny vytvářet tvary, resp. formy, které se působením dalších bytostí mohou promítnout až do hmotných objektů.

Řecký název Exusiai napovídá, že Mocnosti jsou jakousi exekutivní neboli výkonnou silou Sluneční soustavy. A to proto, že vysoké duchovní bytosti tvaru byly a jsou hlavními hybateli vzniku Sluneční soustavy, Země a člověka. Za přispění jejich sil došlo mj. ke vzniku planet ve Sluneční soustavě jejich postupným vyčleněním ze Slunce. Největší podíl na vzniku Země a na Zemi na vzniku člověka měla skupina sedmi vysokých duchovních bytostí tvaru, které jsou v původní Bibli nazývány Elohim (v jednotném čísle „Eloha“). Nejdříve v součinnosti s dalšími bytostmi obnovili zárodek fyzického, éterického a astrálního těla, které již byly vyvinuty v předchozích třech inkarnacích našeho kosmického systému. Okamžikem, kdy se ze Slunce vyčlenila Země, začíná starozákonní příběh o stvoření Genesis. O vzniku Země a o jejích hlavních tvůrcích se v Genesis praví:

„Bereshit bara Elohim et hashamayim ve’et ha’arets“
neboli doslova
„Na počátku stvořili Elohim nebe a zemi“.
(Genesis 1, 1)

Vzniklo Nebe (tj. Slunce) a vznikla Země – obojí zatím nehmotné. Slunce se působením Mocností ještě nějakou dobu dále smršťovalo a vznikly planety Venuše a Merkur. Během toho začali Elohim v součinnosti s dalšími duchovními bytostmi na tehdy ještě nehmotné Zemi vytvářet tehdy ještě nehmotného člověka. Závěrem Elohim dali k dispozici nejnižší článek své vlastní bytosti a vytvořili z něj základ našeho čtvrtého článku – JÁ.

Bohové stvořili člověka ke svému obrazu, k obrazu Božímu stvořili jej…
(Genesis 1, 27)

Vysoké duchovní bytosti tvaru jsou o čtyři stupně vývoje vyspělejší, než jsme my lidé. Jsou to bytosti druhé úrovně hierarchie, nevytvářejí proto další nové články, ale vyvíjejí se tím, že obětují svůj vždy nejvyvinutější článek. Z tohoto pohledu a s určitou nepřesností můžeme říci, že člověk je „potomkem“ Elohim, resp. „potomkem“ vysokých duchovních bytostí tvaru. Nicméně je to pouze přiblížení. Vývoj člověka byl dosti komplikovaný, například proto, že na vytvoření základu našeho lidského JÁ spolupůsobila kromě Elohim i jedna ze sil Boží Trojjedinosti, resp. Zdroje – a to síla druhého Logos, tj. Božího Syna. A rovněž proto, že jsme od Elohim neobdrželi celý jejich nejnižší článek, ale pouze jeho část, zatímco druhá část byla pomyslně odložena pro „pozdější využití“. Tyto a další skutečnosti měly dalekosáhlé následky pro další vývoj člověka. O vzniku a vývoji člověka podrobně pojednává samostatné téma.

Právě působením síly druhého Logos, Božího Syna, se ze sedmi vysokých duchovních bytostí tvaru stalo sedm Elohim. Elohim jsou tedy výjimečné vysoké duchovní bytosti tvaru – výjimečné tím, že jejich síly jsou prostoupeny silou druhého Logos, a také tím, že „Na počátku stvořili Elohim nebe a zemi“ a následně „…stvořili člověka ke svému obrazu…“. Koneckonců název Elohim znamená v hebrejštině „Ti, kdo nás stvořili“…

Spolupůsobením vysokých duchovních bytostí tvaru došlo ve Sluneční soustavě, a tedy i na Zemi, ke zhuštění hmoty až na pevné krystalické skupenství, a paralelně s tím ke vzniku životního éteru. Na úroveň hmotné fyzické sféry však už vysoké duchovní bytosti tvaru, resp. Mocnosti, přímo nedosáhnou. Mohou do ní zasahovat nanejvýš nepřímo – prostřednictvím bytostí 3. úrovně hierarchie (tedy prostřednictvím Archů, Archandělů a Andělů) a následně prostřednictvím elementárních bytostí. Spojení se Sluncem dává vysokým duchovním bytostem tvaru určité výhradní postavení ve Sluneční soustavě, a dalo vzniknout i jejich dalším názvům Sluneční bohové a Duchové světla. Vývoj nás lidí by mohl být na srovnatelné úrovni až v budoucím vývojovém cyklu, který by měl nastat po skončení vývoje na Vulkánu (Vulkán by měl být v budoucnu sedmou a poslední inkarnací našeho kosmického systému).

Síly

Video a zvuk

Síly - stáhnout mp3

Síly neboli vysoké duchovní bytosti změny a pohybu jsou bytosti druhé úrovně na 5. stupni duchovní hierarchie. Tyto bytosti jsou označovány různými dalšími názvy, pokusme se je bez nároku na úplnost shrnout:

Hebrejsky	Hasmalim
Řecky	Dynamis, příp. Dynameis
Latinsky	Virtutes
Německy	Mächte
Theosofie	Mahat
Sanskrt	Mula-Prakriti
Alternativní názvy	Vysoké duchovní bytosti změny a pohybu a také Pracanti

Síly působí ve Sluneční soustavě ve sféře planety Mars – viz Koperník a Ptolemaios a Sféry existence.

Působení vysokých duchovních bytostí změny a pohybu, resp. Sil, vnáší změnu do mnoha aspektů existence a do takto vzniklého pohybu vnáší rytmus a rovnováhu. Ve Sluneční soustavě vysoké duchovní bytosti změny a pohybu například pravidelně otáčejí planety a měsíce kolem jejich osy a působí na průběžné změny povrchu i vnitřku planet. Na Zemi se jedná například o pohyby světadílů, neustálý pohyb vodních mas v oceánech, dynamiku atmosféry apod. Vysoké duchovní bytosti změny a pohybu, tj. Síly, působí i na rytmický pohyb částic uvnitř hmoty, a v konečném důsledku umožňují i nám lidem, abychom se pohybovali.

Působení Sil je určitou protiváhou k působení Mocností, tedy vysokých duchovních bytostí tvaru. Mocnosti dávají tvary a vnáší řád. Vysoké duchovní bytosti změny a pohybu udržují tyto tvary a jejich řád v pohybu a v rovnovážné proměně. V rámci neustálého pohybu, který vyvolávají, udržují rovnováhu. Nejedná se tedy o rovnováhu statickou, jde o rovnováhu v průběhu neustálého pohybu, o dynamickou rovnováhu v průběhu neustálé změny. Pohled na Sluneční soustavu je toho příkladem.

Působení vysokých duchovních bytostí změny a pohybu vychází z nižší duchovní sféry. Ta je sférou konkrétních zformovaných idejí, které slouží jako předobrazy pro nižší sféry existence. Prostoupí-li vědomí zasvěcence s dostatečně vyvinutým mimosmyslovým vnímáním do nižší duchovní sféry, projevují se mu tyto zformované ideje, předobrazy, jako znění harmonických tónů. Dokázal je vnímat třeba starořecký zasvěcenec Pythagoras, který označoval toto harmonické znění duchovní sféry názvem harmonie sfér, příp. hudba sfér. Ve své škole (nacházela se v Krotónu v dnešní jižní Itálii) Pythagoras vyučoval kromě jiného i taje matematiky. Své tehdy novátorské znalosti matematiky, které nám dodnes připomíná např. známá Pythagorova věta, čerpal vysoký zasvěcenec Pythagoras právě z harmonie sfér – v ní mají původ čísla a jejich harmonické souvislosti, a tedy i principy matematiky.

Stejně tak má v harmonii sfér původ neustále se obnovující rovnováha stálého pohybu a stálých proměn, které vidíme všude kolem sebe. Tato dynamická rovnováha je důsledkem činnosti vysokých duchovních bytostí změny a pohybu, neboť jejich působení je harmonií sfér prostoupeno. Mnohé matematické principy, které v sobě toto působení nese, jsme jako lidstvo už dokázali rozkrýt. Příkladem může být dílo astronoma Johannese Keplera, který na základě přesných pozorování objevil matematické rovnice, které popisují pohyby planet ve Sluneční soustavě – říkáme jim Keplerovy zákony.

Vysoké duchovní bytosti změny a pohybu, resp. Síly, už dříve dokončily vývoj všech svých sedmi článků. Své články již nedoplňují, ale vyvíjejí se tím, že je obětují ve prospěch nižších bytostí v hierarchii. Tato událost byla pro nás lidi důležitá v předchozí inkarnaci našeho kosmického systému, tedy na Starém Měsíci. Vysoké duchovní bytosti změny a pohybu tehdy byly na vývojové úrovni dnešních Mocností, tj. vysokých duchovních bytostí tvaru, a tehdy právě postoupily na druhou úroveň duchovní hierarchie. Nejnižší článek, který vysoké duchovní bytosti změny a pohybu tehdy obětovaly, byl základem pro astrální tělo člověka, které vzniklo a dále se vyvinulo z obětovaného článku vysokých duchovních bytostí změny a pohybu.

Ještě o něco dříve sehrály vysoké duchovní bytosti změny a pohybu, tj. Síly, důležitou roli ve změně směru dosavadního vývoje v duchovní hierarchii. Oč se jednalo? Jak víme, bytosti duchovní hierarchie nemohou konat jinak, než v souladu s idejemi a silami, které přicházejí od vyšších bytostí hierarchie. Jsou mocné, ale přesto nesvobodné. Naopak cílem vývoje člověka je stát se bytostí, která má svobodnou vůli a dokáže ji vědomě a správně využívat. Aby to mohlo nastat, musel být do vývoje vnesen nový impuls – a ten vnesly právě vysoké duchovní bytosti změny a pohybu neboli Síly. Došlo k tomu na počátku vzniku Starého Měsíce. Tento impuls byl v podstatě určitou „rebelií“ části vysokých duchovních bytostí změny a pohybu proti silám, vycházejícím ze Zdroje. Bývá proto také nazýván hádka v Nebi. Jeden z následků této „hádky v Nebi“ je viditelný ještě i v dnešní Sluneční soustavě ve formě pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem.

Pro člověka je tento impuls vysokých duchovních bytostí změny a pohybu důležitý proto, že v jeho důsledku se z některých bytostí hierarchie, které se z různých důvodů opožďovaly ve vývoji, později staly tzv. odpůrčí bytosti. Odpůrčí bytosti jsou mimo duchovní hierarchii a nemají proto spojení se Zdrojem. Jejich působení je tak do určité míry namířeno proti směru vývoje, který je dán idejemi a záměry Zdroje. Síly odpůrčích bytostí se projevují v mnoha různých formách ve všech oblastech života a působí ve vzájemné kombinaci se silami, které vycházejí ze Zdroje. Výzvou pro nás lidi je se v těchto působeních zorientovat a neustále je balancovat a hledat střední cestu. Tím se učíme správnému rozhodování, a tedy vědomému a správnému využívání své takto vzniklé svobodné vůle. Učíme se, hledat ve všech aspektech svého plynoucího života znovu a znovu rovnováhu … a to jak ve vztahu k okolí, tak uvnitř v sobě, ve svých pocitech a v myšlenkách.

Působení odpůrčích bytostí na člověka se poprvé výrazně projevilo o mnoho později po „hádce v Nebi“. Bylo to v době, kdy se vznikající nehmotnou Zemí vznikal člověk – rovněž ještě nehmotný. Bible o tom píše:

Nejchytřejší ze všech polních zvířat, která Hospodin Bůh učinil, byl had. Ten řekl ženě: „Opravdu vám Bůh zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“ „Ovoce stromů v zahradě jíst smíme,“ odpověděla žena hadovi. „Ale o ovoci stromu uprostřed zahrady Bůh řekl: ‚Nejezte z něj, ani se ho nedotýkejte, jinak zemřete.‘“
Na to had ženě řekl: „Určitě nezemřete! Bůh ale ví, že jakmile pojíte z toho stromu, otevřou se vám oči a budete jako Bůh: budete znát dobro i zlo.“ Když tedy žena viděla, že onen strom je dobrý k jídlu a lákavý na pohled, strom žádoucí k nabytí rozumu, vzala z jeho ovoce a jedla. Dala i svému muži, který byl s ní, a také on jedl. Tehdy se jim oběma otevřely oči a poznali, že jsou nazí. Svázali tedy fíkové listí a udělali si zástěrky.
(Genesis 3, 4-7)

Pro odpůrčí bytosti je na tomto místě Bible použit název had. Had „svedl“ člověka, aby ochutnal ze stromu poznání dobra a zla. Člověk byl pomyslně vyhnán z dosavadního „ráje“ a postaven do situace, kdy se musí naučit rozpoznat dobro a zlo a naučit se mezi nimi rozhodovat. Ruku v ruce s tím se začala Země zahušťovat na hmotnou úroveň a začalo vznikat hmotné lidské tělo – nota bene smrtelné, proto to varování v Bibli. Tématu vzniku Země a člověka se detailně věnuje samostatné pojednání.

Spolupůsobením vysokých duchovních bytostí změny a pohybu, tedy Sil, došlo na Starém Měsíci ke zhuštění hmoty až na kapalné skupenství, a paralelně s tím ke vzniku zvukového éteru. Tento na první pohled zvláštní název je dán tím, že díky spojitosti s vysokými duchovními bytostmi změny a pohybu, a tedy nepřímo i s harmonií sfér, mají síly zvukového éteru harmonizující účinek. Působení zvukového éteru se dá přibližně přirovnat k situaci, kdy znějící kovová mísa vykouzlí obrazce na hladině vody nebo se na povrchu znějící kovové desky uspořádají do obrazců nasypané piliny.

Síly zvukového éteru napomáhají při chemických reakcích (ty se mj. často, ne vždy, odehrávají v kapalinách) k uspořádání prvků do chemických sloučenin. Zastoupení prvků v molekulách chemických sloučenin vyjadřujeme pomocí číselných poměrů. Ty označují počty atomů v molekule (např. H₂O říká, že molekula vody obsahuje dva atomy vodíku a jeden atom kyslíku). V jádru věci se však jedná o číselné, resp. matematické, vyjádření vnitřní harmonie mezi atomy v molekulách dané sloučeniny. Z těchto důvodů se zvukový éter nazývá také chemický nebo číselný nebo též matematický éter.

Coby bytosti druhé úrovně duchovní hierarchie mají Síly schopnost vytvářet jako své „potomky“ takové bytosti, které jsou schopny vlastní existence, ale i tak ještě zůstávají do jisté míry propojeny se svými mateřskými bytostmi. Síly, tj. vysoké duchovní bytosti změny a pohybu, vytvářejí jako své „potomky“ skupinová JÁ zvířat. Skupinová, nebo též druhová JÁ zvířat, se nacházejí na úrovni astrální sféry – nejsou tedy inkarnována ve zvířecích tělech.

Vysoké duchovní bytosti změny a pohybu neboli Síly jsou příkladem toho, že v kosmu neexistují žádné síly, nebo jak se mnohdy říká energie, samy od sebe. Jejich nositeli jsou vždy bytosti. Je lhostejné, zda je vidíme, nebo ne.

Panovníci

Video a zvuk

Panovníci - stáhnout mp3

Panovníci neboli vysoké duchovní bytosti moudrosti jsou bytosti druhé úrovně na 4. stupni duchovní hierarchie. Tyto bytosti jsou označovány různými dalšími názvy, pokusme se je bez nároku na úplnost shrnout:

Hebrejsky	Tarshishim
Řecky	Kyriotetes
Latinsky	Dominationes
Německy	Herrschaften
Theosofie
Sanskrt	Maha-Purusha
Alternativní názvy	Vysoké duchovní bytosti moudrosti

Panovníci působí ve Sluneční soustavě ve sféře planety Jupiter – viz Koperník a Ptolemaios a Sféry existence.

Moudrý panovník stanoví, co a jak má být pro dobro jeho říše, ale o konkrétní provedení se stará méně, to přenechává ostatním. Podobnou roli zastávají v duchovní hierarchii vysoké duchovní bytosti moudrosti neboli Panovníci. Zatímco Mocnosti dávají tvary a vnáší řád, a Síly udržují tyto tvary a jejich řád v pohybu a v rovnovážné proměně, úkolem vysokých duchovní bytostí moudrosti, resp. Panovníků, je vnášet do hierarchie a do Sluneční soustavy moudrost, aby všechno fungovalo tak, jak má. Přitom Panovníci přijímají kosmickou moudrost z vyšších stupňů hierarchie a vyzařují ji do nižších úrovní existence.

Kosmickou moudrostí je prostoupena i nižší duchovní sféra, která je sférou konkrétních zformovaných idejí, jež slouží jako předobrazy pro nižší sféry. Vlivem moudrosti, která je prostupuje, se zformované ideje nižší duchovní sféry projevují vůči dostatečně vyvinutému mimosmyslovému vnímání jako znění harmonických tónů … jako harmonie sfér, resp. hudba sfér – hovořili jsme o tom v souvislosti s vysokými duchovními bytostmi změny a pohybu.

Kosmickou moudrost, kterou vyzařují vysoké duchovní bytosti moudrosti, resp. Panovníci, vidíme i na každém kroku okolo sebe v přírodě. Stačí pozorně a s otevřenou myslí a s otevřeným srdcem pozorovat rostliny podobně, jako když se zájmem pozorujeme lidi. Když nás zajímá nějaký člověk a rádi bychom pomyslně nahlédli do jeho nitra, vnímáme mimiku jeho tváře, gestikulaci, celkovou řeč těla, tón hlasu. Tyto vnější projevy jsou určitým odrazem vnitřního duševního rozpoložení daného člověka. Pozorujeme-li obdobným způsobem rostliny, patrně zjistíme, že vnější tvary rostlin a jejich listů a květů v nás mohou vyvolat vnitřní vjemy podobné těm, které v nás vyvolá duševní rozpoložení jiného člověka. Rostlina nám tím pomyslně sděluje kosmickou moudrost, která v ní je ukryta.

Nejedná se ale jenom o rostliny. Stačí si všimnout, jaká souhra panuje ve včelím úlu nebo v mraveništi, nebo si položit otázku, jak je to možné, že tlustému čmelákovi stačí ke svižnému letu jenom maličká křidélka. My lidé se kosmickou moudrost občas snažíme pomyslně opisovat. Vědní obor, který se nazývá bionika, studuje stavbu a funkci živých organismů, například čmeláčích křídel, abychom získané poznatky mohli uplatnit při vývoji nových technik a technologií.

Vůči člověku jsou vysoké duchovní bytosti moudrosti výrazně „zdrženlivější“ než vůči ostatním přírodním říším. Je to zapříčiněno i tím, že díky rozvinutému racionálnímu myšlení je prostě nevnímáme. Hlavní důvod je ale zřejmý, když si uvědomíme, že cílem a úkolem nás lidí je vyvinout se v bytost, která myslí, soucítí a má svobodnou vůli, kterou dokáže uvědoměle a zodpovědně využívat. Kdyby nám lidem, inkarnovaným zde na Zemi, byla na vědomé úrovni dostupná kosmická moudrost, zprostředkovaná vysokými duchovními bytostmi moudrosti, připravilo by nás to o svobodu se rozhodnout, zda to chceme, a o potřebu dopracovat se k této moudrosti z vlastní vůle. Jako lidstvo bychom se sice bleskově vyvinuli, ale nenaučili bychom se všechno, co se máme naučit. Vysoké duchovní bytosti moudrosti proto působí na lidi, inkarnované na Zemi, pouze omezeně. Uplatňují se ale v době mezi smrtí člověka a jeho novým narozením tím, že se podílejí na koordinaci opakovaných inkarnací lidí na Zemi. Protože se jedná mj. o sladění inkarnací s pohyby kosmických těles, jsou vysoké duchovní bytosti v této roli někdy označovány jako duchovní bytosti oběžných dob. S bytostmi téhož názvu, které jsou ale nositeli přírodních zákonů na Zemi, jsme se setkali v souvislosti s Archy.

Vysoké duchovní bytosti moudrosti už dříve dokončily vývoj všech svých sedmi článků. Jejich další vývoj probíhá tak, že již své články nedoplňují, ale vyvíjejí se tím, že se obětují ve prospěch nižších bytostí v hierarchii. Tato událost byla pro nás lidi důležitá v před-předchozí inkarnaci našeho kosmického systému, tedy na Starém Slunci. Vysoké duchovní bytosti moudrosti tehdy byly na vývojové úrovni dnešních Mocností, tj. vysokých duchovních bytostí tvaru, a tehdy právě postoupily na druhou úroveň duchovní hierarchie. Nejnižší článek, který vysoké duchovní bytosti moudrosti tehdy obětovaly, byl základem pro éterické tělo člověka, které vzniklo a dále se vyvinulo z obětovaného článku vysokých duchovních bytostí moudrosti.

Coby bytosti druhé úrovně duchovní hierarchie mají Panovníci schopnost vytvářet jako své „potomky“ takové bytosti, které jsou schopny vlastní existence, ale i tak ještě zůstávají do jisté míry propojeny se svými mateřskými bytostmi. Panovníci, tj. vysoké duchovní bytosti moudrosti, vytvářejí jako své „potomky“ skupinová JÁ rostlin. Skupinová, nebo též druhová JÁ rostlin, se nacházejí na úrovni nižší duchovní sféry – nejsou tedy inkarnována v tělech rostlin.

Ve vztahu k planetám ve Sluneční soustavě už víme, že vysoké duchovní bytosti tvaru (tj. Mocnosti) mají rozhodující roli při tvarování planet a měsíců a formování jejich povrchu. Vysoké duchovní bytosti změny a pohybu (tj. Síly) například pravidelně otáčejí planety a měsíce kolem jejich osy a působí na průběžné změny povrchu i vnitřku planet. Vysoké duchovní bytosti moudrosti (tj. Panovníci) jsou na pozadí toho, co bychom mohli nazvat základní vědomí planet.

Moudrost je v dnešní době dosti abstraktní pojem a pro nás nemusí být úplně snadné spojit si moudrost s duchovními bytostmi. Usnadnit by nám to mohl poznatek, že v dřívějších kulturách moudrost tak abstraktní pojem nebyla. Naopak, moudrost měla zcela konkrétní podobu ztělesňovanou bohy – lépe řečeno bohyněmi. Ve staré Indii byla představitelkou moudrosti bohyně Sarasvatí, ve starém Řecku bohyně Pallas Athéna, ve starém Římě bohyně Minerva. Možná proto jsme z řečtiny převzali pro moudrost název Sofia, Sofie. Slovo „filozofie“ znamená „láska k moudrosti“. „Theosofie“ znamená „moudrost o Bohu“. „Antroposofie“ znamená „moudrost o člověku“.

První úroveň hierarchie

Video a zvuk

Úroveň první - stáhnout mp3

Vysoké duchovní bytosti první (nejvyšší) úrovně duchovní hierarchie jsou

3. Trůnové – vysoké duchovní bytosti vůle
2. Cherubové – vysoké duchovní bytosti harmonie
1. Serafové – vysoké duchovní bytosti lásky

Připomeňme si, že vnitřní prožívání a vědomí bytostí duchovní hierarchie závisí na tom, zda je daná bytost zaměřena navenek nebo dovnitř do sebe. V případě duchovních bytostí první úrovně to je tak, že tyto bytosti jsou nejvyvinutější a mají nejvyšší tvůrčí schopnosti. Když se projevují navenek, což jim dává možnost se rozpoznat, vytvářejí nové zcela samostatné bytosti. Na rozdíl od výtvorů bytostí druhé úrovně mají výtvory bytostí první úrovně zcela samostatnou existenci a jsou odpojeny od své mateřské bytosti. Dalo by se říci, že bytosti první úrovně duchovní hierarchie vytvářejí nový okolní svět.

Bytosti první úrovně duchovní hierarchie svou činností mohou rovněž vytvářet i „potomky“. Jsou to bytosti na úrovni, která odpovídá jejich schopnosti tvořit bytosti, schopné nezávislé existence. Bytosti první úrovně duchovní hierarchie vytvářejí jako své „potomky“ duchovní bytosti oběžných dob. S těmito bytostmi jsme se setkali např. výše v souvislosti s Archy a také v rámci pojednání o střídání ročních období. „Potomky“ jsou rovněž tzv. skupinová JÁ nerostů, za chvíli si to upřesníme.

Když se bytost první úrovně duchovní hierarchie přestane projevovat navenek a zaměří se dovnitř do sebe, její nitro prostoupí vnitřní naplnění dané uvědoměním si nově vytvořené nezávislé bytosti. Dojde k tomu v okamžiku, kdy její nový výtvor – nová bytost, začne vlastní nezávislou existenci.

Bytosti první úrovně duchovní hierarchie jako celek představují principy prvního Logos Zdroje – Boží Trojjedinosti … tedy princip Boha-Otce a princip vědomí.

Základní vlastnosti bytostí první úrovně duchovní hierarchie, tedy Trůnů, Cherubů a Serafů, můžeme shrnout takto:

Činnost navenek	Tvoření nového okolního světa
„Potomci“	Duchovní bytosti oběžných dob (nositelé přírodních zákonů) Skupinová JÁ nerostů
Zaměření dovnitř	Vnitřní naplnění z tvoření nových nezávislých bytostí
Společné principy	Bůh-Otec a vědomí

Trůnové

Video a zvuk

Trůnové - stáhnout mp3

Trůnové neboli vysoké duchovní bytosti vůle jsou bytosti první úrovně na 3. stupni duchovní hierarchie. Tyto bytosti jsou označovány různými dalšími názvy, pokusme se je bez nároku na úplnost shrnout:

Hebrejsky	Aralim, Galgalim, Ophanim
Řecky	Thronoi
Latinsky	Throni
Německy	Throne
Theosofie
Sanskrt
Alternativní názvy	Vysoké duchovní bytosti vůle a také Plameny, Zářící životy

Trůnové působí ve Sluneční soustavě ve sféře planety Saturn, a zčásti působí i vně Sluneční soustavy – viz Koperník a Ptolemaios a Sféry existence.

Vysoké duchovní bytosti vůle, tedy Trůnové, jsou při pohledu „odspodu“ první z bytostí první úrovně duchovní hierarchie. Jejich působení je proto zaměřeno především na Sluneční soustavu jako celek. Působí z její „periferie“ a svou vůlí a silou uvádějí do oběžného pohybu planety a jejich měsíce a v tomto pohybu je udržují. Vůle trůnů, vysokých duchovních bytostí vůle, je rovněž silou, která zvenku napomáhá soudržnosti hmoty (není však jedinou takovou silou – uvnitř hmoty působí ještě další síly, vrátíme se k tomu na jiném místě).

S vysokými duchovními bytostmi vůle je bezprostředně spjat vznik člověka a našeho kosmického systému. Aby totiž mohl začít vznikat náš kosmický systém a s ním člověk, bylo třeba jako první vynaložit vůli. Mocný impuls vůle, který uvedl do pohybu vznik a vývoj našeho kosmického systému a člověka, vytvořily právě vysoké duchovní bytosti vůle – Trůnové. Připomeňme si, že to bylo velmi dávno, a že tím začalo první dějství, první inkarnace, dnešní Sluneční soustavy – tzv. Starý Saturn neboli první Velká Manvantara. Tento impuls vůle se projevil jako teplo – Starý Saturn byl tepelným útvarem. Proč a jak Trůnové tento impuls vůle vytvořili?

Vysoké duchovní bytosti vůle, tedy Trůnové, už dříve dokončily vývoj všech svých sedmi článků. Jejich další vývoj probíhá tak, že již své články nedoplňují, ale vyvíjejí se tím, že se obětují ve prospěch nižších bytostí v hierarchii. Tato událost byla pro nás lidi důležitá v před-před-předchozí inkarnaci našeho kosmického systému, tedy na zmíněném Starém Saturnu. Vysoké duchovní bytosti vůle tehdy byly na vývojové úrovni dnešních Mocností, tj. vysokých duchovních bytostí tvaru, a tehdy právě postoupily na druhou úroveň duchovní hierarchie. Základní charakteristikou a podstatou těchto bytostí je vůle. Z vůle sestával i jejich tehdy nejnižší článek. Tento nejnižší článek, který vysoké duchovní bytosti vůle obětovaly, byl základem pro (nehmotné) fyzické tělo člověka a pro celý náš kosmický systém. Protože se impuls vůle Trůnů projevil jako teplo, mělo i první fyzické tělo člověka tepelný charakter.

Úkol, kterého se vysoké duchovní bytosti vůle zhostily, stejně jako vlastnosti těchto bytostí, připomínají jejich hebrejské názvy. Aralim znamená hrdinové, stateční bojovníci. Galgalim je označením pro „nebeská kola“, resp. „nebeské sféry“ – jsou tím míněny sféry působení duchovních bytostí, přibližně srovnatelné s geocentrickým systémem. Ophanim označuje „kola Pánova kočáru“ podle vize proroka Ezechiela (Pánem je zde míněn Bůh).

Proč se vysoké duchovní bytosti vůle nazývají také Trůnové, to zčásti vyplývá z původních hebrejských názvů, ale může to mít i další důvody. Tím, že vysoké duchovní bytosti vůle daly impuls ke vzniku člověka a s ním ke vzniku Starého Saturnu a tedy i naší Sluneční soustavy, se naše planeta Země v dnešní Sluneční soustavě stala naším domovem a naším pomyslným trůnem. Naše dnešní hmotné fyzické tělo se postupně vyvinulo až do dnešní podoby od prvního základu, který ze svého nejnižšího článku vysoké duchovní bytosti vůle na Starém Saturnu vytvořily. Toto fyzické tělo, dnes navíc hmotné, je pro každého z nás náš osobní „pozemský trůn“. A konečně následující bytosti v hierarchii jsou vysoké duchovní moudrosti neboli Panovníci. Vysoké duchovní bytosti vůle jsou pro Panovníky „trůnem“, na kterém Panovníci „sedí“.

Jak jsme uvedli, sférou působení vysokých duchovních bytostí vůle, tj. Trůnů, je sféra planety Saturn, ale Trůnové působí i vně Sluneční soustavy. To naznačuje, že působení Trůnů coby bytostí první úrovně duchovní hierarchie je v určitém ohledu jakoby na pomezí s působením bytostí druhé úrovně hierarchie. Pravděpodobně proto jsou si „potomci“ vysokých duchovních bytostí vůle ještě do jisté míry podobní s „potomky“ bytostí druhé úrovně hierarchie – jsou to rovněž bytosti, které jsou schopny vlastní existence, ale i tak ještě zůstávají do jisté míry propojeny se svými mateřskými bytostmi. Trůnové, tj. vysoké duchovní bytosti vůle, vytvářejí jako své „potomky“ skupinová JÁ nerostů. Skupinová, nebo též druhová JÁ nerostů, se nacházejí na úrovni vyšší duchovní sféry – nejsou tedy v nerostech inkarnována.

Cherubové

Video a zvuk

Cherubové - stáhnout mp3

Cherubové neboli vysoké duchovní bytosti harmonie jsou bytosti první úrovně na 2. stupni duchovní hierarchie. Názvy těchto bytostí jsou v různých jazycích podobné, pokusme se je bez nároku na úplnost shrnout:

Hebrejsky	Cherubim
Řecky	Cherubim
Latinsky	Cherubini
Německy	Cherubim
Theosofie
Sanskrt
Alternativní názvy	Vysoké duchovní bytosti harmonie a také Cherubíni

Cherubové působí daleko za hranice Sluneční soustavy, sféra jejich působení zahrnuje tzv. Zvěrokruh – viz Koperník a Ptolemaios a Sféry existence.

Sluneční soustava se z vnějšího pohledu jeví jako dobře namazaný hodinový strojek. Slunce, planety, měsíce – každé těleso má své místo a svou dráhu oběhu. Také subatomární částice uvnitř hmotných těles mají každá své místo a svou dráhu. Makrokosmos – tak můžeme nazvat Sluneční soustavu, i mikrokosmos – to je svět uvnitř hmoty, jsou v určité celkové harmonii. Vysoké duchovní bytosti harmonie, tj. Cherubové, vyzařují tuto harmonii zvnějšku do Sluneční soustavy. Tato harmonie však není mechanická, jak by se mohlo zdát při pohledu na kroužící planety. Jde o něco mnohem hlubšího. Hebrejský název Cherubim lze totiž přeložit jako „vyvěrající moudrost“. Takže harmonii, kterou Cherubové vyzařují, si lze představit jako hlubokou životní moudrost, kterou člověk v pokročilém věku nabyl životní zkušeností. Jako neosobní moudrost, která se životními peripetiemi a dlouhým zráním stala až nadčasovou – a harmonickou s tím, co je. Hluboká moudrost, kterou nyní proměňují v harmonii, v Cherubech zrála velmi, velmi dlouho…

Harmonie Cherubů, vycházející z vyzrálé moudrosti, se projevuje různými způsoby. Například jim nejbližší nižší bytosti, tj. vysoké duchovní bytosti vůle neboli Trůnové, uvádějí planety a jejich měsíce do oběžného pohybu a v tomto pohybu je udržují; Cherubové koordinují pohyby a dráhy těchto kosmických těles tak, aby byly ve vzájemné harmonii. Další následující bytosti, tj. vysoké duchovní bytosti moudrosti neboli Panovníci, prozařují zformované ideje nižší duchovní sféry moudrostí; Cherubové prozařují moudrost Panovníků z úrovně vyšší duchovní sféry zákonitostmi harmonie. Harmonie Cherubů a moudrost Panovníků rozeznívají zformované ideje v nižší duchovní sféře do harmonie sfér, resp. hudby sfér.

Harmonie vývoje v Kosmu, člověka a přírodu na Zemi nevyjímaje, není mechanická ani strojová, přestože jsme začali příměrem Sluneční soustavy k hodinovému strojku. Vývoj se ubírá ve formě neustálých přeměn – neboli formou metamorfóz. Pozorujeme-li například rostlinu v průběhu vegetačního období, jsou její metamorfózy zcela zřejmé – semeno, klíček, stonek, listy, květy, plody, a vytvoření nových semen na příští rok. Je to stále tatáž rostlina, ale její formy existence se během roku mění – o tom je metamorfóza. Nejen metamorfóza rostlin, ale i vzájemně sladěné kosmické metamorfózy jsou výrazem harmonie, kterou vyzařují Cherubové. Uvědomění si, že vývoj probíhá formou neustálých přeměn, tedy formou metamorfózy, má důležitý význam pro život člověka – podrobně o tom hovoříme v souvislosti s lidskou karmou.

Kromě vyzrálé harmonizující moudrosti disponují Cherubové ještě specifickými silami, kterými zvnějšku působí na Sluneční soustavu, a tedy i na člověka. Co je tím myšleno? Víme, že první základ (nehmotného) fyzického těla člověka byl tepelného charakteru a vzniknul impulsem vůle, který na Starém Saturnu vytvořili Trůnové. Následující Staré Slunce získalo i spolupůsobením vysokých duchovních bytostí moudrosti, tj. Panovníků, plynný charakter – výstižnější by možná bylo říkat „kouřovitý“ charakter. Vnějším působením Cherubů se v tomto převalujícím se kouřovitém prostoru začaly vytvářet útvary zvířecího charakteru. Naopak Cherubové začali díky této interakci do sebe nabírat určité zvířecí rysy – síly Cherubů tím začaly do jisté míry získávat zvířecí vlastnosti.

Od doby Starého Slunce se vyprofilovali čtyři hlavní Cherubové. Bývají znázorňováni jako Sfinga nebo jako jiná kreatura se čtyřmi hlavami – jednou lidskou a třemi zvířecími. Lidská tvář znázorňuje člověka jako celek. Části těla Sfingy příp. zvířecí hlavy orla, lva a býka symbolizují tři části hmotného lidského těla – v uvedeném pořadí se jedná o tzv. nervově-smyslový systém* (horní část těla), rytmicko-oběhový systém* (střed těla) a systém* látkové výměny a (dolních) končetin (spodní část těla).
*) K těmto částem lidského těla se vrátíme při jiné příležitosti.

Každý hlavní Cherub má ještě dva pomocné Cheruby. Pomocných Cherubů je tedy osm a všech Cherubů je celkem dvanáct. Jejich síly reprezentují dvanáct většinou zvířecích vlastností – získali je na Starém Slunci způsobem, který jsme si právě popsali. Cherubové jsou rovnoměrně rozprostřeni okolo Sluneční soustavy. Síly těchto Cherubů jsou to, co nazýváme Zvěrokruh.

Síly čtyř hlavních Cherubů reprezentují čtyři hlavní znamení Zvěrokruhu – tedy Vodnář (je představitelem člověka), Býk, Lev a Štír, resp. Orel. Z Orla se stal Štír v průběhu vývoje mezi Starým Sluncem a vznikem hmotného lidského těla zde na Zemi. Jedním z našich budoucích vývojových úkolů je transformovat Štíra zpět v Orla. Ale to je jiný příběh… Síly ostatních Cherubů a jim přiřazená znamení Zvěrokruhu se nacházejí symetricky mezi čtyřmi hlavními:

Býk … Beran + Blíženci

Lev … Rak + Panna

Štír (Orel) … Váhy + Střelec

Vodnář … Kozoroh + Ryby

stock.adobe.com ->

Vysoké duchovní bytosti harmonie neboli Cherubové coby bytosti první úrovně duchovní hierarchie mají schopnost vytvářet bytosti, které jsou zcela samostatné. Jejich „potomci“ jsou duchovní bytosti oběžných dob, které řídí rytmické děje v přírodě a jsou tedy nositeli přírodních zákonů. S těmito bytostmi jsme se setkali např. v souvislosti s Archy a také v rámci pojednání o střídání ročních období.

Serafové

Video a zvuk

Serafové - stáhnout mp3

Serafové neboli vysoké duchovní bytosti lásky jsou bytosti první úrovně na 1., nejvyšším, stupni duchovní hierarchie. Názvy těchto bytostí jsou v různých jazycích podobné, pokusme se je bez nároku na úplnost shrnout:

Hebrejsky	Serafim
Řecky	Seraphim
Latinsky	Seraphini
Německy	Seraphim
Theosofie
Sanskrt
Alternativní názvy	Vysoké duchovní bytosti lásky a také Serafíni

Serafové působí daleko za hranice Sluneční soustavy, sféra jejich působení dosahuje až do tzv. Křišťálového nebe – viz Koperník a Ptolemaios a Sféry existence.

Serafové jsou díky svému místu na vrcholu duchovní hierarchie jediné bytosti, které jsou v přímém kontaktu s Boží Trojjediností – se Zdrojem. Někdy se říká, že „Serafové jsou jako jediné bytosti v hierarchii tváří v tvář Bohu“. Serafové jsou ve Sluneční soustavě nositeli nejvyšší síly Kosmu – síly lásky. A touto láskou prozařují ze svého nejvyššího stupínku všechny ostatní bytosti v hierarchii, včetně nás lidí.

Zatímco Cherubové bývají zpravidla znázorňováni jako bytosti se čtyřmi křídly, mají Serafové na vyobrazeních většinou šest křídel a tělo podobné člověku. Mnohdy překrývají spodní křídla nohy a horní křídla hlavu – v takovém případě bývají na křídlech oči.

Vysoké duchovní bytosti lásky neboli Serafové dosahují svým působením až do sféry Buddhi, jinými slovy do Křišťálového nebe. Zde přijímají ideje a síly Zdroje a předávají je ve formě zárodečných tvůrčích záměrů, prostoupených láskou ke všemu Stvoření, do vyšší duchovní sféry Cherubům. Serafové jsou proto v rámci duchovní hierarchie jednak nejvyššími tvůrci, jednak nejvyšší morální autoritou.

My lidé se máme vyvinout v bytost, která myslí, a dokáže si proto uvědomit, kdo je a proč tu je; v bytost, která soucítí, a je proto schopná pojmout zájmy a potřeby své i svých bližních; a v bytost, která má svobodnou vůli, a dokáže ji uvědoměle a zodpovědně využívat – krátce řečeno v zodpovědnou svobodnou bytost. Jedním z předpokladů, aby se svoboda nezvrhla například v boj o místo na výsluní apod. je, že se musíme naučit jednat v souladu s morálními zásadami – vědomě a z vlastního rozhodnutí. Potřebujeme se naučit z vlastní vůle rozpoznat, co je dobré a správné, a v souladu s tím konat. Inspirací morálních zásad ve vyšším slova smyslu jsou mj. vysoké duchovní bytosti lásky – Serafové.

Morální autorita Serafů, vycházející z lásky, je dána samotnou podstatou těchto bytostí. Jak si ji přiblížit? Podstatu Cherubů jsme se pokusili si přiblížit srovnáním s hlubokou, až nadčasovou, životní moudrostí člověka v pokročilém věku, která jakoby vyvěrá a tím harmonizuje. Podstatu Serafů bychom podobně mohli přirovnat k ještě hlubší nadčasové moudrosti, nabyté mnohým utrpením, životními vzestupy a pády, a dlouhým zráním. K moudrosti, která ani nepotřebuje být vyslovena, ale sama se sděluje jediným krátkým pohledem do očí člověka. K moudrosti, která nepotřebuje slov. K moudrosti, která se projevuje – láskou.

Společně s Cheruby se Serafové podílí na vytváření Zvěrokruhu, který obepíná Sluneční soustavu. Zatímco Cherubové svými silami dávají jednotlivým znamením Zvěrokruhu jejich charakteristické síly, Serafové prozařují jednotlivá znamení Zvěrokruhu zvnějšku láskou.

Serafové mají ještě další důležitou roli. Ta je orientována navenek, tzn. od Sluneční soustavy směrem do vnějšího prostoru. Úkolem Serafů je zajistit, aby vývoj Sluneční soustavy byl souladu s jejím kosmickým okolím. Převedeno do dnešní terminologie bychom řekli, že Serafové jsou „ministři zahraničí“ Sluneční soustavy.

Vysoké duchovní bytosti lásky neboli Serafové coby bytosti první úrovně duchovní hierarchie mají schopnost vytvářet bytosti, které jsou zcela samostatné. Jejich „potomci“ jsou podobně jako v případě Cherubů duchovní bytosti oběžných dob, které řídí rytmické děje v přírodě a jsou tedy nositeli přírodních zákonů. S těmito bytostmi jsme se setkali např. v souvislosti s Archy a také v rámci pojednání o střídání ročních období.

Zdroj (… o hmotě)

Video a zvuk

Zdroj (... o hmotě) - stáhnout mp3

V dosavadních pojednáních jsme poznali a Bible nám to potvrzuje, že „Bůh je Duch …“ (Jan 4, 24).

Pojednání o bytostech duchovní hierarchie by proto bylo neúplné, kdyby v něm nebylo zahrnuto téma Boží Trojjedinosti – Zdroje – Boha. Nicméně tomuto tématu se v dostatečné míře věnuje pojednání o sférách existence, kam tímto případné zájemce o zopakování odkazujeme.

Tyto informace si zde doplňme tím, že si poněkud netradičně dovolíme nahlédnout do odvětví kvantové fyziky. Jako ve všech oborech lidské činnosti, i v této oblasti vědy najdeme velikány, kteří vyčnívají z davu, kteří jsou výjimeční. Takovým výjimečným vědcem byl fyzik Max Planck (1858–1947) – nositel Nobelovy ceny za fyziku za svůj podíl na objevu tzv. kvantové teorie, současník Alberta Einsteina, jeden z nejvýznamnějších fyziků, kteří kdy žili.

Ve výsledku svého celoživotního vědeckého bádání pronesl Max Planck následující věty:

Neexistuje žádná hmota sama o sobě. Jako fyzik, který celý svůj život strávil poctivou vědeckou prací a studiem hmoty, jsem jistě prost podezření, že bych mohl být mylně považován za konspirátora. A proto si jako výsledek mých zkoumání atomů mohu dovolit, tvrdit následující: Hmota sama o sobě neexistuje!

Veškerá hmota vzniká a existuje pouze prostřednictvím síly, která nutí atomové částice vibrovat a drží je pohromadě, aby vytvořily miniaturní sluneční soustavu atomu. Ale protože v celém vesmíru neexistuje ani inteligentní ani abstraktní síla jako taková, musíme za silou, která je skryta ve hmotě, předpokládat vědomého, inteligentního ducha. Tento duch je zdrojem veškeré hmoty. Viditelná ale pomíjivá hmota není ani reálná, ani opravdová. Opravdový a reálný je neviditelný nesmrtelný duch. Protože však duch nemůže existovat sám o sobě a vždy je spojen s nějakou bytostí, musíme nutně předpokládat, že existují duchovní bytosti. Protože ani duchovní bytosti nemohou existovat samy od sebe, ale musely být stvořeny, neváhám nazvat tohoto tajemného stvořitele stejně, jako ho v předchozích tisíciletích nazývaly všechny staré civilizované národy: BŮH